Překvapivé z hlediska perspektivy

Franz Knoppe

1. listopadu 2016 bude v Chemnitzu zahájen politický divadelní projekt "Neodhalení sousedé", který si klade otázku pět let po odhalení vražd v NSU: Jak mohli pachatelé žít mezi námi nepoznáni? V letech 2000-2006 bylo zavražděno devět mužů s migrantským původem a jedna německá policistka. Podezřelí vrazi měli svou síť i zde v Chemnitzu. Vedoucí projektu Franz Knoppe nám vypráví, jak se s těmito událostmi vypořádává divadlo.

Proč je pro Chemnitz důležité vyrovnat se s vraždami na NSU? Franz Knoppe: Chemnitz nikdy nebyla v centru pozornosti médií kvůli zločinům na NSU tak jako Jena nebo Zwickau. Mluvilo se o cvikovské teroristické buňce nebo durynském teroristickém triu. O Chemnitzu se téměř nemluvilo, přestože se zde tři podezřelí dva roky skrývali a byli podporováni místní extrémní scénou. Takže téma je i zde.
Když jsme zde představili naši myšlenku divadelního setkání, dostalo se nám velké podpory. To mi ukazuje, že Chemnitz má zájem o vlastní reflexi. Díky tomu je město autentické a je to uznáváno i zvenčí. V Sasku je město, které se vážně zabývá pravicovým extremismem.

Kde je možné vidět divadelní projekt Neobjevený sousedé?
Zaměřujeme se především na Chemnitz a Zwickau. Kromě velkých divadel chceme zapojit i nezávislou scénu. Zapojeno je například Weltecho - s jedním z nejpůsobivějších představení: "Offener Prozess". Půjde o scénické čtení protokolů NSU ze Süddeutsche Zeitung. Tuto hru uvede současně pět divadel z celého Německa: Bautzen, Norimberk, Jena, Zwickau a Chemnitz. Další divadla se zapojí prostřednictvím přímého přenosu. Ukazujeme, že existuje celoněmecká kulturní a umělecká síť, která chce zvýšit povědomí.

Do divadelního programu jsou tedy zapojeni i umělci z celého Německa?
Ano, v programu máme 13 her. Naše umělecká ředitelka Laura Linnenbaumová se podívala na 80 her z celého Německa a vybrala je. Pro divadlo v Jeně jsme nahráli hru "Taxidriver" a pro Staatsschauspiel Dresden hru "Morgenland", ve které občané vstupují do vzájemného dialogu. Všechny tyto hry kladou otázky: Co může divadlo, co může umění dokázat v politickém diskurzu? Jak lze vyvolat a doprovodit diskusi ve společnosti?

Divadelní festival "Neobjevený sousedé" bude zahájen 1. listopadu hrou "Lücke" v Schauspielhaus Chemnitz. "Tato hra má také terapeutický účinek," říká Knoppe. Režisér vedl rozhovory s lidmi, kteří byli svědky útoku v kolínské Keupstraße, a zachytil také současný pohled obyvatel. "Zveme ke hře, která se zaměřuje na vyrovnání se s oběťmi. Christine Umpfenbachová ve hře Rozsudky ukazuje, jak probíhala práce policie po vraždách," přidává druhý příklad. "Mluvila s oběťmi z Mnichova. Taková divadelní práce do našeho programu patří." Knoppe si je dobře vědom, že téma Theatertreffen zapadá do politicky vypjaté doby. Narodil se v Berlíně, před dvěma lety se přestěhoval ze Zwickau do Chemnitz a místo aby toto téma ignoroval, zapnul reflektory a doufá, že umění něco změní. "To, co se teď v Sasku děje tak špatně, hlasité mlčení a choulení se všech k sobě nebo křik 3. října na Den německé jednoty - to se dá dělat jinak."

Proč jsou vraždy v NSU zajímavým tématem pro divadlo?
Divadlo dokáže abstraktní věci emocionálně zviditelnit. Pro mě mají "Neodhalení sousedé" dvě stránky: Na jedné straně jsou tu neodhalené a dosud ne zcela prozkoumané neonacistické struktury. Pojem "buňka" se často používá v trivializujícím smyslu. Nejde však spíše o síť, do níž je zapojeno neuvěřitelné množství lidí? Příznivci scény NSU jsou stále aktivní. Druhou stranou je pohled migrantů. Nejde jen o rodiny obětí, ale o miliony lidí, kteří vidí, že stát nemá zájem chránit jejich právo na život. Vraždy v NSU vnímají jako selhání státu a v nejhorším případě odstupují od demokratického procesu. Tuto perspektivu zde v Sasku téměř nikdo neuznává. Chceme ji zviditelnit. Jde o základní hodnoty demokratické společnosti.

Divadlo s ukazujícím prstem? Koho chcete oslovit?
Určitě chceme oslovit lidi, kteří se zajímají o umění. Zapojili jsme také školy. Hry nejsou poučné. Ale doufám, že budou překvapivé svým pohledem. Nebude to feel-good divadlo, na to je téma příliš kontroverzní. Ale i jiná města ukazují, že lze aktivně řešit sociální problémy. Divadla v jiných městech jsou na tyto hry vždy plná.
Chceme, aby se instituce zapojily a dozvěděly se z toho, jak důležitou roli hrají ve společenském diskurzu. Toho nemůže dosáhnout malá iniciativa občanské společnosti. Mohou to udělat velcí hráči, jako jsou divadla, univerzity a muzea.
Kromě divadelních představení se uskuteční také doprovodný program s panelovými diskusemi, výstavami a instalacemi. V audioinstalaci na náměstí Johannisplatz v Chemnitzu mohou návštěvníci do speciálně instalovaných telefonních budek nahrávat texty, které budou později přehrány. A připraveny jsou i četné dialogové akce od klasických přednášek až po básnické slamy.

Před několika dny byl v Chemnitzu odhalen podezřelý terorista IS, který chtěl pravděpodobně připravit výbušný útok. Diskutovali jste o tom pod názvem "Neodhalení sousedé"?
Určitě existují paralely, ale samozřejmě i velké rozdíly. Podobnosti jsou ve formách násilí a v situacích strachu, které jsou vyvolávány. Každá forma extremismu má však svou vlastní složitost a my nechceme tyto dvě formy zaměňovat, ale spíše se zaměřit na zvláštní význam pravicového extremismu. Mnohem více jde o to, abychom společnost povzbudili k rozpoznávání příznaků. To, že ve sklepě trojice NSU visel obraz Adolfa Hitlera, považovali sousedé za normální. Společnost potřebuje aktivní občany, kteří se postaví za naše základní hodnoty.

Jak se vám pracovalo na divadelním projektu v Chemnitzu?
V roce 2013 jsme realizovali umělecký projekt ve Zwickau. Dům, ve kterém žilo trio NSU, byl zbourán a nyní je na jeho místě k vidění pouze velká travnatá plocha. Na začátku procesu jsme tam uspořádali symbolické položení základního kamene. A toto dílo jsme předali panu starostovi. Už tehdy nás doprovázel tisk. To byl náš první signál, jak aktivovat politický diskurz prostřednictvím umění. Udělali jsme další tři kampaně. Například jsme Úřadu pro ochranu ústavy předali cenu "Zlatý zajíc" s mottem "Jmenuji se Zajíc, nic nevím". Slavnostní předání ceny jsme uspořádali přímo na jeho prahu.

Z těchto akcí vzniklo divadelní setkání?
Začalo to divadelní hrou, kterou nyní připravujeme a která bude zaměřena na podpůrné struktury NSU. "Beate Uwe Uwe Selfie Klick" bude mít premiéru 2. listopadu v loutkovém divadle. Poté jsme požádali nadace a partnery, zda by nás podpořili v tom, aby se z ní stala velká divadelní událost. A to se setkalo s velkým ohlasem.

Nebyly žádné výhrady?
Takový projekt nemůžete prosazovat potichu. Ale instituce se přesto velmi rychle zapojily a podpořily nás. Někteří už teď říkají, že proces ještě není ukončen a že o něm můžeme mluvit, až když bude soudní rozhodnutí. Existují však připravené parlamentní vyšetřovací komise. A také umění může proces zobrazovat a doprovázet. Překvapilo mě, kolik lidí se o projekt zajímalo a zúčastnilo se ho. Podařilo se nám probudit dřímající potenciál. Myslím, že je to opravdu dobře. Je hodně lidí, kteří se staví proti pravicovému extremismu.

Jaký máte po dvou letech v Chemnitzu dojem z tohoto města?
V Chemnitzu se dá stále něco dělat. Není příliš malé. Město se mi líbí. Je tu velmi otevřená scéna. Hned nás vřele přijali. Člověk se tu neztratí jako v Berlíně nebo Lipsku. Mám pocit, že lidé jsou rádi, když se zapojíte. Pořád je tu neuvěřitelně mnoho práce.

Musíte obyvatele Chemnitzu povzbuzovat?
Ano, určitě to jde. Jsou tu skvělé instituce, jako je divadlo nebo Státní archeologické muzeum. Z nich se dá hodně vytěžit. Pokud chcete, aby se někde odehrával městský diskurz, pak se instituce musí pohnout a potřebujete aktivní městskou společnost, která ukáže, že chce mít slovo. Obě si musí uvědomit, že od sebe něco chtějí.