Skryté na očích

Profesorka Ulrike Brummertová

Pokud máte rádi knihy - tlusté, tenké, velké, malé, staré, nové, barevné, vědecké - pak je pro vás kancelář Ulrike Brummertové tím pravým místem. Spisy, letáky, rukopisy na centrálním konferenčním stole. Klavír. Umělecké projekty na stěnách a v okně. Profesorka románských kulturních studií na Technické univerzitě v Chemnitz se na pozdrav rozzáří. "Ráda se hodně směju, protože jsem tak vážná," říká. Noc čtení v kampusu zavedla před 16 lety a v roce 2014 ji přenesla do Tietzu na chemnitzský literární festival Leselust s novým konceptem a novými partnery: číst a nechat číst ostatní ve všech patrech. Povídali jsme si s ní - o kouzlu knih, vzpomínkách a městě za sedmero horami.

Literární festival Leselust vás opět zve, abyste si vzali do ruky knihu.
Kterou knihu právě čtete? Prof. Ulrike Brummertová: To je pro mě zábavná a těžká otázka, protože mým úkolem je otevírat neznámé myšlenky, transformovat je a diskutovat o nich, takže čtu neustále. Po večerech také hltám regionální thriller na jeden zátah. Pro "14-18 bylo něco" se právě ponořuji do katalogu výstavy "Schlachthof 5" z Muzea vojenské historie, k tomu letní přednáška "Esprit Montmartre: Die Bohème in Paris um 1900" z Schirn Kunsthalle Frankfurt. A protože na červen připravujeme literárně-hudební salon o pohádkách, čtu opět Hanse Christiana Andersena a také ságy a pověsti z Krušnohoří. V mém bytě je několik čtecích ostrůvků, ohnisek mých aktuálních témat.

Proč nás knihy vždycky okouzlí? Čas na dobrou knihu je dnes luxus, jde spíš o rychlé předávání informací a vědomostí. Opravdu knihy ještě zasahují do společenských debat?
Je to luxus? Protože zabírají místo a čas? "Dobrá kniha" je mýtus. Všechny knihy jsou dobré, plné myšlenek v jazyce a obrazech, praktické, nespotřebovávají energii, dají se číst kdekoli kromě vody (existují knihy z Chemnitzovy vany...), haptické, dají se vnímat smysly. Kniha se stává trvale oblíbenou díky svým čtenářům. Vlastní postoje se vyostřují v diferenciaci od tištěného slova. Kdo píše, ten zůstává. Ti, kdo čtou, žijí. Knihy jsou trvalé zpomalovače.

Může toho literární festival jako Leselust dosáhnout?
Leselust a čtení obecně lidi spojuje. Výměna názorů na různá čtení je důležitý společenský proces. Umberto Eco v jednom ze svých posledních rozhovorů řekl: "Každý, kdo se nezabývá myšlenkami druhých, je autista." Souhlasím.

Večery čtení pořádáte už 16 let. Co vás k tomu vedlo?
Živý a hravý kampus ve zvídavém městě. Přednášení, hlasité čtení a naslouchání jsou klíčové dovednosti ve všech oblastech společnosti - včetně vědy.

Na Mezinárodní den knihy 23. dubna pořádáte Noc čtení v Chemnitz, od 16 hodin do půlnoci se Tietz stane čtecím jevištěm s mnoha akcemi ve všech patrech a ve všech institucích. Na co by se lidé měli zejména těšit?
Na radostnou, třeskutou, vzrušující atmosféru s nabitým programem pro malé i velké, mezi jazyky a kulturami, s kulinářskými lahůdkami, od Dona Quijota, Shakespeara, Christy Wolfové až po oblíbený závěrečný koncert.

První ChemnitzerCampusLesenacht se konal v roce 2000 ve spolupráci Studentenwerk Chemnitz Zwickau, knihkupectví Universitas a katedry románské kultury TU. Poprvé strávili obyvatelé Chemnitz a studenti celou noc společně v přechodné menze, četli, jedli (Fettbemmen & Soleier), pili a diskutovali ve známých i méně známých jazycích, jako je okcitánština a čínština; přítomny byly všechny typy textů - včetně návodů k použití... Každoroční akce se stala tak populární, že se brzy rozrostla až na 700 návštěvníků. "Byla to také scéna pro mé vlastní texty. Na Noci čtení v kampusu se někteří chemnitzští autoři poprvé odvážili představit vlastní tvorbu," vzpomíná Brummert, který je rád, že nyní je ve městě během roku několik otevřených scén a čtecích akcí.

Proč se noc čtení přesunula z Mensy do Tietzu?
Noc čtení v Tietzu pořádáme již potřetí. Myslím, že je důležité, aby univerzita byla ve městě přímo přítomna. Lidé z Chemnitz si vždy našli cestu do kampusu na noc čtení. Ale Tietz je tak nádherná budova, že potřebuje další intenzivní oživení. Atrium s Kamenným lesem uprostřed je pro festival čtení jako stvořené. Na předprostor může opět kdokoli napsat křídou citáty. Funguje zde interakce s institucemi v budově, městskou knihovnou, centrem vzdělávání dospělých, přírodovědným muzeem a Neue Sächsische Galerie. Krátce po Leselustu se scházíme, hodnotíme, upravujeme a připravujeme na další ročník.

Se Stefanem Heymem a Stephanem Hermlinem jsme ocenili spisovatele, kteří pocházejí z města. Je na obzoru nová generace?
Irmtraud Morgnerová patří ke klice uznávaných "starousedlíků". Existuje mnoho kroužků, klubů a scén (například ty nové: Komplex und Nichts), kde se dějí zajímavé věci. Angela Kraußová, Kerstin Henselová, Hans Brinkmann, Günter Saalmann jsou spisovatelé, kteří jsou s městem spjati a jejichž dílo zůstane. Čtu také hodně náročných, volných, tj. neakademických textů studentů - tam je potenciál!

Vaše přednášky jsou někdy o lásce a nenávisti, o barvách, jsou i přednášky bez názvu. Musí kulturální studia vždycky přehánět? Musí se kultura vždycky trochu víc snažit, aby byla uznávaná?
Na počátku industrializace jsou umění a technika úzce propojeny, vzpomeňte si na světové výstavy, na přítomnost mechanického pokroku například v impresionistických obrazech. Nikdy jsem neviděl úspěšnou inovativní technologii, která by zároveň nesplňovala vysoké estetické nároky.

Co to znamená pro Chemnitz, který je známý tím, že je silný v technických oborech?
Teoretický vývoj nových technologií a praktická mechanická a podnikatelská realizace při výrobě zboží šly v Chemnitzu vždy ruku v ruce, což formovalo kolektivní paměť. Herbert Esche mohl pozvat Henryho van de Veldeho a Edvarda Muncha jen proto, že byl úspěšným průmyslníkem, stejně jako Karl Ernst Osthaus v Hagenu. Tato plodná součinnost by měla být v Chemnitzu zdůrazněna mnohem silněji. Otec Ernsta Ludwiga Kirchnera přišel do Chemnitz kvůli prosperujícímu průmyslu. V tomto městě se z "rodáků" a "příchozích" zformovala umělecká skupina Die Brücke. Clara Moschová v Karl-Marx-Stadtu byla revoluční; dosud žijící umělci dále utvářejí svět, jako Carsten Nicolai, Osmar Osten a Uwe Mühlberg z následující generace.

Uvědomujeme si to dostatečně? Uvědomují si to lidé tam venku ve světě? Proč tomu tak je?
Chemnitz je horské město. Na tom je vždycky něco (přirozeně) odlehlého. Nevede tudy žádná významná dopravní tepna, například via regia, pouze vedlejší cesta do Santiaga de Compostela; východně od města procházela stará solná cesta z Halle (Saale) do Prahy. A to je v současnosti bolestně patrné: nesporné napojení Chemnitzu na dálkovou dopravu. Zda bude trať do Lipska elektrifikována, je druhořadé, ale vlaky do Lipska by měly jezdit každých 30 minut. DB Bahn a město musí tuto výzvu přijmout. Nejednou přejezd Espenhainu z dálnice ve vzdálenosti 50 km - žert pro obyvatele i cestující. Chemnitz se stává tajným zázračným městem - za sedmero horami. Pokud se sem podaří nalákat lidi, většina z nich je překvapena a zcela nadšena.

Pracujete se svými studenty na image Chemnitz i vy sám?
Výsledkem našich projektů jsou mimo jiné tři společně vydané fotografické katalogy: Zvláště rád se dívám. Stadtphotographien, Chemnitz zur Jahrtausendwende, Lichtzeichen a Plaue. bestand im wandel, o saském textilním průmyslu a zejména o bývalé přádelně bavlny ve Flöhu. Oddělení románské kultury úzce spolupracuje se všemi muzei ve městě a podílí se i na jejich projektech. Chemnitz je v mém výzkumu velmi přítomný. Výzkum děláte tam, kde žijete. Město se v něm odráží.

Důležitým projektem pro vás byl a je projekt "14-18 byla válka", který se zaměřuje na první světovou válku. Od roku 2014 pracujete se studenty na odkrývání vzpomínek a jejich zasazení do současnosti. Podařilo se vám to zatím?
To budeme moci říci až na konci projektu, který uvádí čtyřleté trvání války (www.14-18warwas.de). V Tietzu tedy představujeme výstavu, která bude trvat odpovídající dobu a na níž bude každý měsíc prezentován nový obraz ze sbírek Schlössbergského muzea - s informativní minivernisáží. S projektem navýsost excelentním! Ausgezeichnet! projektu jsme se konfrontovali s hrdinskou symbolikou a kulturou vyznamenání. Dalším vrcholem byl koncert Es umspannt die ganze Welt Weihnachten 2015, který představil dopisy, texty a skladby z roku 1915 a jejich proměny až do současnosti.

Další minivernisáž výstavy Záběr světlem odhalí 3. května ve 13 hodin v Tietzu další historickou fotografii. Fotografie dokumentují, co viděli obyvatelé Chemnitzu v příslušném měsíci války před 100 lety - od každodenního života v Chemnitzu až po válečné události na frontách. Brummert se také zúčastní projektu Theater Chemnitz Undetected Neighbours o pravicovém extremismu zde na místě a jeho (ne)vnímání.

Jak se žije kulturnímu člověku v Chemnitz?
Ve skutečnosti jsem chtěl studovat strojírenství (smích). Žije se mi tu velmi dobře. Líbí se mi široká nabídka kulturních i nekulturních akcí. V oblasti zvuku, mluveného slova, výstav a malých uměleckých projektů. Samozřejmě bych si dokázal představit, že by to tu bylo ještě více propojené. Na Balkonbalettu mě fascinovalo a potěšilo setkávání s lidmi prakticky ze všech kulturních a sociálních prostředí. Proto jsem se také zúčastnil navazujícího projektu mittwochnachmittag.

Co se studentům líbí v Chemnitzu?
Kampus je jako konkurenční mezinárodní druhé město. Původní město jako takové zůstává zprvu skryto. Je hodně v podzemí. Nejprve musíte projít tři dvorky a pak najdete to, co hledáte, nebo něco zcela nečekaného.

Máte nějaké oblíbené místo?
Mám rád řeku Chemnitz, protože jsem si vždycky představoval život u řeky. Můj sen se mi splnil, protože bydlím přímo u Chemnitz. Původně jsem myslel na Garonnu nebo Seinu (smích), ale teď je to Chemnitz. Je trochu menší, takže když se jí posmívám, tak se jí omlouvám. Působí vesele, ale dokáže také zmutovat v rozzuřenou, násilnickou příšeru. Normálně je řeka průzračná, kamenitá, lehká na nohy, mění barvy jako její pstruzi. Milují ji noční volavky, pyšné labutě a drzí rackové. Jednou jsem tu zahlédl i rybáka královského. Zámecký rybník, který vytvořili benediktýni jako kaprový rybník a tvrdošíjně se mu bránili, když ho chtěli investoři v 19. století vypustit, mám rád jako velmi živé místo. Všichni ho přijímají. Líbí se mi budovy na Divadelním náměstí: pláště i interiéry. Souboru bych dopřála trochu více zeleně!

Musíte obyvatele Chemnitzu nějak povzbuzovat?
Proč? Je tam všechno, co dělá město městem. Proč nejsou obyvatelé Chemnitzu tak uvolnění, jak by mohli být? Lidé v Chemnitz se stále dívají směrem k Lipsku a Drážďanům, které mají úplně jinou historii. Chemnitz je velmi fascinující, přívětivý a také křehký. Otřesy, kterým bylo město vystaveno, byly brutální a stále na něj působí. Někdy se toto napětí prostě musí vydržet.