200 let historie a spousta budoucnosti

Birgit Eckert

"Velký muž z Chemnitz slaví narozeniny," říká potěšená Birgit Eckert, jednatelka společnosti Schönherr Weba GmbH. Letošní 200. narozeniny průmyslníka Louise Schönherra chce oslavit společně s partnery a občany Chemnitz. Hovořili jsme s ní o vynálezci tkalcovského stavu Louisi Schönherrovi a ohlédli se za historií továrny Schönherr.

Letos si připomínáme 200. výročí narození Louise Schönherra.
Jak se na přípravách podílela společnost Schönherrfarbik? Birgit Eckert:V říjnu 2015 založil spolek "Schönherr 200 e. V.", jehož jsme samozřejmě členem. Podílí se na něm také historická výstavní tkalcovna a Cammannova gobelínová manufaktura z Niederwiesu, Muzeum textilu a dostihů v Hohenstein-Ernstthalu, průvodkyně Katrin Meiselová, různí nájemci našeho areálu a mnoho dalších.
Chtěli jsme spojit síly a společně něco připravit k tomuto výročí. Výsledkem je celý rok oslav. Budeme pořádat mnoho akcí a v létě vydáme knihu, která se bude zabývat architekturou a významem místa v průběhu staletí.

Proč je podle vás pro město důležité připomínat si odkaz Ludvíka Schönherra?
V podstatě nezáleží na tom, jestli se ten člověk jmenoval Schönherr nebo Hartmann. Domníváme se, že to byli lidé, kteří z podnikatelského hlediska udělali pro město mnoho.Schönherrovo působení bylo pro rozvoj města rozhodující. Vytvořil pracovní místa a zavedl pro své zaměstnance významná sociální zlepšení. Nechal vytvořit Schönherrův park, který je dodnes využíván veřejností. Jsou to lidé, kteří zde zanechali svou stopu.

Louis Schönherr se proslavil výrobou mechanických tkalcovských stavů. Narodil se 22. února 1817 v Plauen a v roce 1851 založil v Chemnitz vlastní továrnu. Vyráběl zde tkalcovské stavy, díky nimž se Německo stalo nezávislým na drahém anglickém dovozu. O tři roky později se přestěhoval na současné místo, kde kdysi sídlila společnost Sächsische Maschinenbau Compagnie. Vyráběly se zde tisíce tkalcovských stavů, které se vyvážely do zahraničí. "Vnímám nás jako ty, kteří reprezentují Schönherrův podnikatelský odkaz. Takové průmyslové dědictví nemůžete jen tak srovnat se zemí. Musíte zachovat to, co za to stojí, a v ideálním případě z toho nechat něco vyrůst," říká Birgit Eckert.

Schönherrfabrik je jedním z nejúspěšnějších revitalizačních projektů. Byl to i váš cíl před 20 lety, když jste přišla do Chemnitz jako obchodní ředitelka?
Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že za tím byla nějaká koncepce. Tak to ale nebylo. V té době zde fungovaly textilní stroje a slévárna. Cílem bylo vyhnout se hrozícímu bankrotu. Ve skutečnosti šlo o holé přežití.
V té době bylo ještě zaměstnáno 270 lidí z původních 1400. O rozvoji areálu tímto způsobem nemohla být řeč! Chtěli jsme lidem opět vyplácet mzdy. Seděli jsme na jednom dluhu za druhým. Byla to neuvěřitelně dramatická doba. Pak jsme podnik na výrobu tkalcovských stavů prodali firmě Stäubli Bayreuth.
Prodali jsme také slévárnu. Tím bylo jasné, že si můžeme areál ponechat a dále ho provozovat s odborníky z oboru. První fázi výstavby jsme pak chtěli realizovat s pomocí dotačního programu EU. I zde nám však chyběly finanční prostředky.

Společnost Schönherr Weba GmbH získala prostřednictvím programu financování Urban 2,7 milionu DM, ale stejnou částku musela získat z vlastních zdrojů. Prodej části pozemku bytovému družstvu GGG nakonec potřebné prostředky zajistil. "Teprve v tomto okamžiku jsme mohli přemýšlet o tom, jak bychom mohli pozemek rozvíjet," vzpomíná Eckert. V té době bylo 22 000 m² podlahové plochy památkově chráněno a bylo ve špatném stavu. Původní koncept počítal s rekonstrukcí všech částí budovy najednou. Absolvent oborů strojírenství a řízení podniku měl z tohoto obrovského úkolu respekt a rozhodl se postupovat po malých krocích a několika stavebních fázích. Koneckonců v té době nebyl v dohledu žádný nájemce.

Začátek s mnoha obtížemi. Jak to přesto dopadlo?
Postupovat po malých krocích bylo v té době přesně to pravé. Jinak bychom se utopili v chaosu, který občas panoval. Nikdy nezapomenu na setkání s prvním potenciálním nájemcem, provozovatelem ankh. Přijel na kole s pletenou čepicí na hlavě a řekl: "Paní Eckertová, chci si tady otevřít restauraci." To nás ani nenapadlo. Měl už pohromadě vybavení, stoly a židle, měl také koncept a chtěl do toho jít. Byla jsem z toho zmatená. Ale byl to první nájemce a ano, proč ne? Tak jsme pro něj všechno přestavěli. Pak jsme uspořádali den otevřených dveří, zvali lidi na tiskové konference a pomalu jsme začali přitahovat pozornost.

Čím je podle vás Schönherrfabrik výjimečná?
Vznikl zde mikrokosmos, který jedinečným způsobem ukazuje proces transformace v průběhu desetiletí. To, co stálo za to zachovat a osvědčilo se v nové době, bylo zachováno. Ostatní prostory, které již nebyly použitelné, byly přebudovány tak, aby opět vyhovovaly dnešním požadavkům a stále vypovídaly o své historii.

Proč si dnes nájemci vybírají právě vaši lokalitu?
Přístup s mnoha stavebními fázemi v tak dlouhém časovém období měl také tu výhodu, že bylo možné renovovat ve velmi malém měřítku a různými způsoby. Stále se objevovaly nové nápady, jak naložit se stávající strukturou budovy. Žádné dvě budovy zde nevypadají stejně. Díky tomu se sem nastěhovala široká škála nájemců: od zubařů, právníků a tanečních studií až po mladé IT firmy, které nyní tuto lokalitu oživují. 130 nájemců ve velmi odlišných podnikatelských odvětvích, od sléváren a kovovýroby až po wellness a kosmetická centra. A v lokalitě není žádný nájemce ve stresu. A co víc, dnes máme v areálu téměř tolik zaměstnanců jako před sjednocením.

Jaký je současný stav rekonstrukce?
Nyní se nacházíme v deváté, závěrečné fázi výstavby. Tu dokončíme v letošním roce. Po dokončení budeme mít zrekonstruováno 22 000 metrů čtverečních. Jsme také téměř plně pronajati.

Birgit Eckertová má z pozitivního vývoje restaurace "max louis" obzvlášť velkou radost: "Mnoho lidí se nám smálo, že si chceme založit vlastní gastronomický podnik, a to ještě luxusní." Před dvěma lety založila společnost Schönherr Gastro GmbH. Děrovací karty a další rekvizity v interiéru připomínají stavbu tkalcovských stavů, která zde kdysi probíhala. "Děrovací karty slouží také jako zvuková izolace," prozrazuje Birgit Eckertová a vysvětluje, že v začátcích strávila čtyři týdny sama za barem a obsluhovala výčepní zařízení. Mezitím sem každý měsíc zavítá 2 500 hostů.

Má Chemnitz šanci rozvíjet podobné skvosty industriální kultury i na jiných místech?
Podle mého názoru se takový vývoj, jaký zažila Schönherrfabrik, nemůže opakovat. Právní předpisy, jako je stavební zákon a užívací práva, se za posledních dvacet let natolik zpřísnily, že bychom tuto směs obchodu a průmyslu nebyli schopni obnovit. Také stavební náklady vzrostly do té míry, že se sotva vyplatí průmyslové budovy rekonstruovat a pronajímat. A třetí důležitý bod: častý nedostatek nadšení ze strany vlastníků nemovitostí. Pokud majitelé nemají vášeň pro Chemnitz a neznají město, pak takové cenné průmyslové budovy bohužel nemají budoucnost.

Co pro vás Chemnitz charakterizuje?
Nastal čas, aby se firmy v Chemnitzu opět rozvíjely. Ty, které byly založeny před 20 nebo 25 lety, jsou dobře zavedené středně velké firmy. A je zde mnoho mladých firem, které mají před sebou velký rozvoj.

Co dalšího pro tuto lokalitu plánujete?
Stále je na čem pracovat. Chceme Künstlerhaus zachovat - ne nutně renovovat, ale modernizovat a zachovat mu určité morbidní kouzlo. Za tímto účelem pracujeme společně se studenty HTW Drážďany na nápadech na úpravu budovy a exteriéru. Künstlerhaus bude hrát důležitou roli v rámci letošních Dnů průmyslové kultury.

Piknikem v Schönherrparku, čtením knih a koncertem ve slévárně si Schönherrfabrik letos připomene svého zakladatele. Průmyslové muzeum otevře své brány 26. února na matiné "200 let Ludvíka Ferdinanda Schönherra". A historická ukázková tkalcovna v Braunsdorfu a gobelínová manufaktura Cammann zvou návštěvníky na výstavu "Schönherr 200". Více na www.schoenherr200.de.

Jak si představujete Schönherrfabrik a jak vidíte Chemnitz v roce 2025?
To je za necelých deset let. Pro rozsáhlé rekonstrukce, jako je ta naše zdejší, potřebujete větší trvanlivost. Chtěl bych, abychom více využívali to, co máme. Již nyní existují zajímavé trasy městem a zejména podél řeky Chemnitz, které musíme posílit. Údolní cyklostezka Chemnitz je nádherný způsob, jak se dostat na kole z centra města do přírody, přímo kolem nás. Rád bych otevřel náš areál cyklostezce. Získali bychom tak dobré spojení se Schloßbergem a Küchwaldem. Proč nevyužijeme louky pro akce pod širým nebem, to by byla skvělá věc. Mimochodem: Myslím, že žádost o hlavní město kultury je velmi dobrý přístup. Chemnitz se svou pohnutou historií ukázal, jak lze transformační procesy prožívat a utvářet.