Díla Stefana Heyma jsou vysoce aktuální

Dr. Ulrike Uhlig

Je to jeden z nejslavnějších synů města - Stefan Heym. Jeho kulturní odkaz, který zanechal potomkům, je neocenitelný. I více než 15 let po jeho smrti je dílo Stefana Heyma aktuálnější než kdykoli předtím. "Nelze to říkat dost často: Stefan Heym není někdo, kdo je zaprášený, ale někdo, kdo je vysoce aktuální," říká Dr. Ulrike Uhlig, předsedkyně Mezinárodní společnosti Stefana Heyma. Spolu se svými kolegy z kampaně chce rodačka z Chemnitzu zachovat a kultivovat památku Stefana Heyma a jeho literárního díla. Město Chemnitz uděluje od roku 2008 Mezinárodní cenu Stefana Heyma na památku života, díla a vlivu Stefana Heyma. Literární cena je udělována současným kritickým a odvážným osobnostem, které stejně jako Stefan Heym dosáhly vynikajících a trvalých spisovatelských a publicistických úspěchů. Mezinárodní cena Stefana Heyma je dotována částkou 20 000 eur. Cena bude udělena počtvrté příští úterý: Polské spisovatelce Joanně Bator. O Stefanu Heymovi a ceně jsme hovořili s Dr. Ulrike Uhlig.

Na co se těšíte při letošním slavnostním předávání cen v úterý 4. dubna? Dr. Ulrike Uhlig: Slavnostní předávání cen je opět příležitostí, jak na Stefana Heyma více upozornit. Ve Společnosti Stefana Heyma se o to snažíme po celý rok. Proto je náš doprovodný program rozložen do dvanácti měsíců. Ale slavnostní předání ceny Joanně Bator je samozřejmě vrcholem roku 2017.

Čím si Joanna Bator zaslouží být oceněna?
Joanna Bator je spisovatelka, která stejně jako všichni předchozí laureáti ceny nakládá se svým časem. Má velmi kritický pohled na společenský vývoj. A je to žena. Velmi nás těší, že je to poprvé, co po třech kolegyních básnířkách získala cenu žena.

Bylo důležité předat tentokrát cenu ženě po třech mužích (Amos Oz v roce 2008, Bora Ćosić v roce 2011 a Christoph Hein v roce 2013)?
Na prvním místě je samozřejmě literární kvalita. Ale také jsme se rozhodně dívali mezi spisovatelky.

Mezinárodní společnost Stefana Heyma byla založena 18. dubna 2009. Dr. Uhlig je jejím členem téměř od počátku. A přesto se musela dlouho rozmýšlet, zda čestnou funkci přijme. Nikdy toho však nelitovala.

Jak jste se k dobrovolnické činnosti dostala?
Přestala jsem oficiálně pracovat ve středisku pro vzdělávání dospělých. V té době byl předsedou společnosti Peter Hutchinson z Cambridge. Byl to výborný předseda, ale také velmi odtažitý. Bylo pro něj obtížné kontrolovat věci, které se měly dít tady na místě z Cambridge. Proto se v Chemnitzu hledal někdo, kdo by se za Společnost Stefana Heyma postavil. Členové společnosti si řekli: "Uhlig umí navazovat kontakty a zná spoustu lidí z kulturní oblasti. Má také blízko k literatuře." Požádali mě tedy a já po opravdu dlouhém zvažování souhlasil. Ne proto, že bych musel dlouze přemýšlet o Stefanu Heymovi, ale protože jsem si uvědomil, co to obnáší. Ale dobrovolnictví není jen spousta práce, je to také velká čest v pravém slova smyslu pro ty, kterým je to umožněno.
O Stefanu Heymovi jsem se toho hodně dozvěděl, do mnoha věcí jsem se ponořil hlouběji a můj respekt k tomuto člověku opět vzrostl. Zdůrazňuji člověka. V NDR byl pronásledován a špehován, a přesto nikdy neopustil své zásady. Považuji za obdivuhodné, když se člověk s takovou občanskou odvahou drží svých ideálů.

Stefan Heym, jeden z největších synů města, se narodil 10. dubna 1913 v Chemnitzu a odtud se vydal do světa. "Byl to vlastně kosmopolita, který se angažoval všude, kde se v životě ocitl," popisuje zvláštní povahu Stefana Heyma doktorka Ulrike Uhligová. Svými knihami, kterých se prodaly miliony výtisků, oslovil a zasáhl mnoho lidí. "Vždy se angažoval ve svém okolí a kritizoval příslušné společenské uspořádání. Životopis našeho čestného předsedy profesora Dr. Petera Hutchinsona o něm nese název: "Disident na celý život". Právě to Stefana Heyma charakterizuje: Zasahuje, má občanskou odvahu, cítí se povinen jako autor zaujmout stanovisko. Ale ne jen jako věčný bručoun, ale jako člověk, který ví, že je třeba něco udělat pro lepší podmínky, pro spravedlivější společnost."

Mohou se to lidé i dnes od Stefana Heyma naučit - toto angažování se a ne jen reptání?
V každém případě. Myslím, že je v současné době opět velmi aktuální. Snažíme se také, aby o Stefanu Heymovi mluvili zejména mladí lidé. Literární soutěž pro mládež Stefan Heym je toho příkladem. Vždycky nás potěší, když se mladí lidé věnují literatuře obecně a Stefanu Heymovi. Například dva žáci z Karl-Schmidt-Rottluff-Gymnasium se zúčastnili scénického čtení knihy "Einer, der nie schwieg", kterou jsme uvedli v divadle. Heymův přístup na mladé lidi zapůsobil.

Čte se Stefan Heym ve školách?
Ano, naštěstí se opět čte. Na jednom berlínském gymnáziu proběhla iniciativa, která se zaměřila právě na Stefana Heyma, a to intenzivně. Materiál, který tam vznikl, jsme přivezli i do Chemnitzu: Historické učení se Stefanem Heymem. Výukový materiál žáků a učitelů pro žáky a učitele.

Přijíždějí lidé ze zahraničí a z Německa do Chemnitz především kvůli Stefanu Heymovi?
Určitě. Na dvou konferencích, které jsme dosud uspořádali, jsme měli hosty z Rakouska, Velké Británie a Ruska a ze všech částí Německa. Máme významné členy, na které jsme velmi hrdí: Profesor Emmerich z Brém, profesor Schiller z Berlína, profesor Weber ze Stanfordu v USA, Dr. John Heath a profesor Hutchinson z Velké Británie a novinář Fritz Pleitgen. Jsme literární společnost. Počet členů často není tak vysoký. Ale nyní máme 76 členů a výbor, který je velmi angažovaný, a na to jsme hrdí.

Co o Chemnitzu říkají návštěvníci konferencí?
No, aniž bychom chtěli zdůrazňovat naše světlo, máme velmi pozitivní ohlasy. Hosté se zde opravdu cítili velmi příjemně. Fritz Pleitgen mluvil o "Festivalu Stefana Heyma" s jiskrou v oku. Bohužel, účastníci si často moc města neprohlédli. Celodenní program je velmi intenzivní.

Čtením, akcemi pro školáky a výstavami chce Společnost Stefana Heyma připomenout nejen jednou, ale po celý rok. "Pořádáme akce jako 'Chemnitz čte'. Nejrůznější lidé čtou texty Stefana Heyma na různých místech města," říká Dr. Ulrike Uhlig. Posluchači často objevují nové věci o Heymovi. "Romány Stefana Heyma jsou velmi známé. Např: 'Křižáci dneška', 'Zpráva o králi Davidovi', 'Ahasver' nebo z těch novějších: 'Architekti', 'Radek'. Ale to, že psal také poezii, se dozvídáme až v poslední době. 'Ale já jsem překročil hranice', sbírka rané lyriky, vyšla teprve v roce 2013."

Jak k tomu došlo?
Jeho manželka Inge Heymová, se kterou máme velmi dobrý a důvěrný vztah, našla tyto básně v manželově pozůstalosti. On sám si od raných básní udržoval odstup. Vlastně je ani nechtěl vydat.

Má to nějaký důvod?
Nepovažoval je za tak literárně hodnotné. Považoval je za díla mládí. Myslím, že básně jasně ukazují, jak se v mládí zapojil do politického dění. Básně psal velmi brzy v Německu jako gymnazista, v Berlíně jako student, během svého exilu v Praze a v Chicagu. Poté přestal a věnoval se výhradně próze, v roce 1942 napsal román Rukojmí, který se stal v USA bestsellerem. Domnívám se však, že jeho básně, stejně jako jeho novinářská tvorba, povídky a pohádky, patří k jeho tvorbě jako celku. Mimochodem, tuto ranou poezii jsme několikrát představili na autorských čteních a zjistili jsme, že posluchače velmi dojímá.

Kde se nachází pozůstalost Stefana Heyma?
Pozůstalost se nachází v Cambridge v univerzitní knihovně. V loňském roce měli někteří členové Společnosti Stefana Heyma možnost pozůstalost navštívit. Bylo to působivé, protože jsme si mohli přečíst originální spisy Stefana Heyma a nahlédnout do jeho deníků. Znovu nám bylo jasné, jak pečlivě se na své romány připravoval. Velmi pečlivě bádal. Například na "Zprávu o králi Davidovi", mimochodem jednu z mých nejoblíbenějších knih, se připravoval s religionistou. Znovu studoval Starý zákon a přetvořil ho v román, který má hodně společného se současností. Kniha se zabývá otázkami moci. O tom, jak se lidé chovají, když se dostanou k moci. Ale také o pravdomluvnosti, o zkorumpovatelnosti. Jinými slovy o velmi aktuálních otázkách.

Jaký je vlastně život kulturního člověka v Chemnitzu?
V Chemnitzu je tolik kulturních nabídek. Jako kulturní člověk se někdy cítíte zahlcený. Možná se teď někteří lidé usmějí, ale je to opravdu tak. Když začneme muzei, uměleckými sbírkami, to jsou poklady, které nemůžeme přeceňovat. Divadlo se svými různými žánry. Čtení v knihkupectvích, na univerzitě, výstavy v galeriích, společensko-kulturní akce. Pozvánky dostávám do schránky téměř každý den a často lituji, že se mnoha z nich nemohu zúčastnit.

Hodnotíte pozitivně rozmanitost kulturní nabídky v rámci kandidatury na hlavní město kultury?
Ano, a potěšilo mě, že na prezentaci ve Stadtbadu bylo přítomno tolik lidí z kulturní scény, kteří se vyjadřovali pozitivně. Reflexe hodnot města Chemnitz a uvedení této žádosti do života může mít na klima ve městě jen pozitivní vliv. Někdy je mi smutno, když vidím, co se z TIETZu stalo ve srovnání s dobou, kdy byl poprvé otevřen. Tehdy byla budova opravdu živá. K tomu se musíme vrátit. V TIETZu se musí něco dít - v pozitivním slova smyslu. Myslím, že by to mohlo například podpořit kandidaturu na Evropské hlavní město kultury.
Velmi doufám, že se za to postaví mnoho obyvatel Chemnitzu. Nebude stačit, když to bude chtít jen naše městská rada. Musíme pro to zkrátka nadchnout lidi - co nejvíce lidí.

Kde vidíte odkaz Stefana Heyma v roce 2025?
Jsem si naprosto jistý, že Stefana Heyma budou lidé číst i v roce 2025. Možná jedno nebo dvě díla budou znovuobjevena. Musím se vrátit ke "Zprávě o králi Davidovi", protože krása velkého literárního díla spočívá v tom, že noví čtenáři vždy objeví nové aspekty: Noví čtenáři vždy objeví nové aspekty, které jsou důležité pro jejich současnost. Důležité zůstává zejména řešení otázek moci. Pro naši budoucnost může mít dokonce existenční význam. A možná že v roce 2025 vyjde obsáhlá Heymova biografie, která vzdá hold jak muži literatury, tak odvážnému laterálnímu mysliteli.