Důvěřujte si

Victoria Lukyanov

Basketbalový tým Chemnitz NINERS v současné době bojuje o účast v play-off první bundesligy. Fandí jim nejen diváci. Věrnými příznivci jsou také roztleskávačky z Čtyřlístku. Victoria Lukjanowová působí v týmu Clovers již deset let a nyní je vedoucí oddělení roztleskávaček 99ers. Dnes nám prozradí, čím je její sport tak výjimečný.

Jak ses dostala k roztleskávání a k týmu Čtyřlístek? Victoria Lukjanow:S roztleskáváním jsem začala poměrně pozdě. Až ve dvaceti letech, tedy mnohem později než mnoho našich Čtyřlístků. Tehdy jsem viděla reportáž o mistrovství a pak jsem si zjišťovala, kde bych něco takového mohla dělat u nás. A po nějakém pátrání jsem nakonec Čtyřlístek objevila pro sebe.

Jaké sportovní zkušenosti jste si přivezl?
O sport jsem se zajímal vždycky. Vyzkoušel jsem toho hodně: Krasobruslení, volejbal, tanec, basketbal, házenou, rytmickou gymnastiku. Ale žádný z těchto sportů mě opravdu neuchvátil. Buď to pro mě bylo příliš jednostranné, nebo mi chyběla motivace pro jednotlivé sporty. Skvělý mix jsem našla v roztleskávání: To všechno tam je: gymnastika na podlaze, tanec, akrobatické zvedačky. A týmový duch je také velmi silný. Jakmile nepřijdete na trénink, víte, že tím trpí celý tým. To vás povzbuzuje a sváří dohromady.

Cheerleading pochází z USA a zahrnuje tanec, gymnastiku a akrobacii, abyste povzbudili svůj tým na soutěži. Slovo je složeno z anglického slova "cheer" a slovesa "vést". Roztleskávačky chtějí vést diváky k potlesku. V současné době je v Německu přibližně 20 000 aktivních roztleskávaček. Název cheerleaders z Chemnitzu "Clovers" je také anglický a znamená "šamrole".

Čím je pro vás roztleskávání výjimečné?
Na začátku jsem si myslela, že to všechno nezvládnu. Naučila jsem se toho neuvěřitelně mnoho. Bez větších předchozích zkušeností jsem se dokázala rychle zlepšovat. Ukázali mi a naučili mě věci, o kterých jsem si předtím myslela, že nejsou možné.

Měly by mít roztleskávačky rády sport, kterému fandí?
To ani nevím. Zpočátku se mi basketbal moc nelíbil. Ale zájem se dostaví automaticky, jakmile začnete chodit na zápasy. S klubem se také spojujeme. A teď jsem velkým fanouškem. I když se aktivně nezapojuji do dění ve Čtyřlístku, chodím na domácí zápasy. Jsem také v hledišti. To se za ty roky vyvinulo.

Viktorii Lukjanovové všichni říkají prostě "Vicky". Narodila se v Karl-Marx-Stadtu, vyrůstala zde, chodila do školy v Chemnitz, studovala na Technické univerzitě v Chemnitz a nyní pracuje v automobilce v Chemnitz. Ve městě vidí i svou budoucnost. "V klubu jsem už deset let, není to něco, čeho by se člověk snadno vzdával," říká.

Jak jste se stal trenérem Čtyřlístku?
Kvůli zranění jsem si musel dát na nějaký čas pauzu. A abych úplně neztratil kontakt, požádal jsem trenéry v mládežnickém týmu, jestli bych mohl vypomáhat. Zjistil jsem, že mě to opravdu baví. Je skvělé přimět lidi dělat něco, o čem si zpočátku myslí, že to sami nezvládnou. To mě tehdy přimělo k tomu, abych se do toho pustil. Teď se to snažím předávat dál. A je skvělé, když se lidé takto rozvíjejí, protože teď dokážou něco, o čem si předtím mysleli, že to nedokážou.

Dva roky poté, co Victoria Lukyanovová udělala své první trenérské kroky, její vlastní trenér přestal. Byla požádána, zda by ji nepřevzala a nebyla zodpovědná za školení seniorů a vedení oddělení. V té době tvořily oddělení tři týmy s celkem 57 členy. Nyní jsou v každé věkové skupině dvě družstva, celkem šest skupin a přes 120 členů. Victoria musí zvládat také dvojí roli trenéra a člena týmu v jednom z družstev. "To je někdy obtížné," přiznává. "V takovém týmu je spousta různých osobností, ale přesto musíte najít společného jmenovatele a pracovat společně v harmonii."

Je cheerleading jen pro dívky?
(Velmi důrazně) Ne! Máme smíšené týmy pro dospělé. Jakmile se zapojí muži, můžeme samozřejmě pracovat na úplně jiných prvcích. Například vyšší a složitější zvedačky s více otočkami.
V dětské sekci jsou pouze dívky. Ale i ty se rychle naučí, že jsou silné, jen když táhnou za jeden provaz.

Jak moc je takový trénink nebezpečný?
Není o nic nebezpečnější než jakýkoli jiný sport. Samozřejmě se stávají zranění. U fotbalu a běhání to není jiné. Ale jako trenéři se díváme na to, co lidé dokážou a čeho jsou schopni.

Je něco, na co jste pyšný?
Osobně mám radost z toho, že se náš tým tak rozrostl a že se ho nyní účastní přes 120 lidí.
V posledních letech jsme se dobře rozvíjeli, máme lepší tréninkové podmínky v hale, mohli jsme si pořídit vlastní vybavení a získali jsme finanční podporu od sponzorů. Najít sponzory však pro nás není vůbec snadné. Po šesti letech se nám v minulé sezóně podařilo vyslat dva týmy na mistrovství Německa.

Jak vyvíjíte své choreografie?
Na každý zápas vyvíjíme nové představení. To proto, že na každém představení se nepodílejí stejní lidé. To znamená, že to, co můžeme postavit a předvést, se pokaždé mění. Před každým představením se pak sejdeme na dvouhodinovém tréninku a nacvičíme novou choreografii. Samozřejmě se vyvíjíme i během sezony a chceme divákům ukázat vždy něco nového.

Je možné vás vidět i mimo zápasy Niners?
V současné době máme hodně žádostí. Doprovázíme například KKH Alliance Run, Fichtelberg Marathon, Běh proti rakovině, Chemlympics a Chemnitz City Festival. Zúčastnili jsme se velké přehlídky MDR "Schlager des Sommers" na hradním příkopu Klaffenbach a letos jsme byli požádáni o další účast. Vystoupení v televizní inscenaci bylo něčím výjimečným.

Kde v Chemnitzu nejraději vystupujete?
Doma a na tréninku v posilovně (smích). Nejraději jsem u zámeckého rybníka. V létě na pláži.

Co se vám líbí na městě?
Chemnitz má od všeho trochu. Má tu správnou velikost. Dá se tu dělat spousta věcí. Pro cizince je to možná složitější. Ale když znáte místa, kde se něco děje, tak to sedí.

Čeho chcete a čeho chce Čtyřlístek dosáhnout do roku 2025?
Mým přáním pro Čtyřlístek je, abychom byli více vnímáni jako sport. Abychom nebyli důležití jen pro NINERS, ale abychom byli spojováni i s městem Chemnitz. Rádi bychom vystoupili z tohoto klišé okrajového sportu.