"Jsme součástí historie Chemnitzu"

Markus Trompetter

Vzduchem létají jiskry. Ve velké tovární hale společnosti Trompetter Guss buší stroje, temnými uličkami projíždějí vysokozdvižné vozíky a z velkých pecí se line žhavé železo. Generální ředitel Markus Trompetter zná práci ve slévárně od dětství. Průmyslový závod v Chemnitz převzal před 17 lety a úspěšně ho vyvedl z insolvence. Pro areál Schönherrfabrik, který se může pochlubit 185letou slévárenskou tradicí, se rychle nadchl.

Co vás osobně fascinuje na procesu odlévání? Markus Trompetter:Můj dědeček založil v roce 1946 v Bayreuthu slévárnu. Tak jsem vyrůstal. Už jako malého chlapce mě fascinovalo roztavené železo. Rád jsem trávil čas ve slévárně a musel jsem být vyháněn ven (smích).

Co přesně společnost Trompetter Guss vyrábí?
V Chemnitzu jsme se specializovali na dvě oblasti. Zaprvé vyrábíme odlévané díly pro brzdy nákladních automobilů. Jedná se o komponenty důležité z hlediska bezpečnosti, které jsou vystaveny nejvyššímu zatížení. Za druhé vyrábíme součásti pro turbodmychadla výfukových plynů, které jsou velmi složité a obtížně odlévané. Zde je cílem vyrábět větší výkon s menšími motory a přispět tak k ochraně životního prostředí.

Z jakých odvětví pocházejí vaši zákazníci?
Především z automobilového průmyslu. Každé třetí evropské vozidlo obsahuje součástku od nás. A každý třetí nákladní automobil na silnici je vybaven našimi brzdovými třmeny.

Markus Trompetter zdůrazňuje vysokou kvalitu, o kterou při výrobě usiluje. Společnost Trompetter Guss je známá výrobou vysoce kvalitních odlitků ze šedé a tvárné litiny. Společnost podporuje své zákazníky od výroby prototypů až po sériovou výrobu. To může někdy trvat tři až čtyři roky, říká podnikatel: "Zákazník nám dá výkres a naším úkolem je ve spolupráci se zákazníkem optimalizovat technologii odlévání součástky. Ovlivňujeme design a pracujeme na konstrukcích s optimalizovanou hmotností."

Společnost Schönherr Metallverarbeitung převzala v roce 2000 společnost Trompetter Guss Chemnitz GmbH. Jak jste se o tomto tradičním místě dozvěděli?
V životě je třeba rozpoznat příležitosti a využít je ve správný čas. Můj život nebyl nikdy naplánovaný. Do Drážďan jsem se přestěhoval v roce 1994 a pracoval jsem pro insolvenčního správce. Během těch let jsem se naučil mnoho věcí, které přesahovaly mé inženýrské studium, zejména v oblasti podnikové administrativy. V roce 2000 se naskytla příležitost převzít zde tuto společnost, která byla v roce 1999 rovněž v insolvenci.

V jakém stavu se společnost nacházela?
Stručně řečeno, byla ve velmi špatném stavu. Poslední investice byly provedeny v 60. a 70. letech. Byla to typická průmyslová pustina, což bylo ve východním Německu bohužel velmi časté. Pracovalo zde už jen 63 zaměstnanců s průměrným věkem 54 let. Bylo mi tehdy 35 let a měl jsem nápad, jak podnik znovu posílit. Chtěl jsem investovat a podařilo se mi k tomu získat důvěru. Za posledních 17 let jsem do ní investoval téměř 55 milionů eur.

Slévárna, v níž dnes sídlí společnost Trompetter Guss, existuje již 185 let. V roce 1832 založil Carl Gottlieb Haubold, zakladatel strojírenství v Chemnitz, slévárnu na Fischweg, aby byl nezávislý na externích dodavatelích železných dílů. V roce 1854 převzal průmyslový areál Louis Schönherr a rovněž založil vlastní slévárnu na výrobu odlitků pro své tkalcovské stavy. Jeho továrna na tkalcovské stavy se stala tak úspěšnou, že v roce 1902 získala vlečku do sítě královské saské železnice, aby sem mohlo být dodáváno surové železo. Po druhé světové válce bylo asi 30 až 40 % zařízení slévárny demontováno a v následujících letech přestavěno na VEB Webstuhlbau. Po sjednocení se z ní stala společnost Chemnitzer Webmaschinen GmbH. Následovaly další pokusy o privatizaci. Teprve předání společnosti Trompetter Verwaltungs GmbH v roce 2000 přineslo dlouhodobou perspektivu. V současné době pracuje ve společnosti Trompetter Guss 460 zaměstnanců.

Dosáhli velkého pokroku. Počet zaměstnanců a obrat se za posledních 17 let enormně zvýšil. Jak se vám to podařilo?
Zpočátku to bylo díky dobrým možnostem financování, které byly v Sasku k dispozici. V tak investičně náročném odvětví se to nedá dohnat bez pomoci. Mezinárodní konkurence na nás nečeká. Investiční pomoc byla proto klíčovým faktorem úspěchu. Kromě toho zde byl velmi motivovaný tým, který se mi podařilo v průběhu let vybudovat.

Jaká byla vaše strategie?
Od začátku jsme se zaměřili na automobilový průmysl. Uzavřel jsem některé oblasti podniku a investoval do nové technologie závodu, tzv. linkové. V roce 2001 jsme zakoupili nový lisovací závod. Následoval nový závod na přípravu písku. Poté byla zřízena nová tavírna. V letech 2006/2007 jsme pracovali na plný výkon.

Poté jste společnost opět rozšířili.
To je pravda. Museli jsme rozšířit naše kapacity, abychom splnili požadavky zákazníků. A samozřejmě vyvstala otázka, zda umístit výrobu u nás, nebo v zahraničí. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl pro Chemnitz. Klíčovým důvodem pro mě byla pracovní síla. Následovala investice dalších 20 milionů do takzvané linky 2, a když byla ještě ve výstavbě, zasáhla nás hospodářská krize. Během dvou týdnů jsme přišli o polovinu zakázek. To byla kritická fáze. Přesto jsme ve výstavbě pokračovali. Od roku 2010 došlo opět k vzestupnému trendu a nyní jsme se vrátili ke starým číslům.

Problémy vám nezpůsobila jen hospodářská krize. Šest let jste vedli soudní spor kvůli podezření ze znečištění životního prostředí, který jste vyhráli. Slyšíte stále kritické hlasy?
Od místních obyvatel jsme žádné stížnosti neslyšeli. Ani soud nám neuložil žádné další podmínky a potvrdil, že jsme prokazatelně splnili všechny požadavky. To se týká jak emisí, tak hluku a vlivu na životní prostředí. Prozatím jsem rád, že mohu zaměstnance ujistit, že zde budeme pracovat i nadále. Nakonec jsme ukázali, že je možné provozovat průmyslový závod v městské zástavbě.

Nová budova na zelené louce by byla určitě levnější než tato průmyslová památka. Proč tento krok?
Především to byl jasný závazek k této lokalitě v Chemnitz, protože zde existuje vynikající prostředí pro zpracování kovů. A je to lokalita s dlouhou tradicí - i z hlediska automobilového průmyslu. Pro mě nepřipadalo v úvahu stěhovat se na zelené louky, uzavírat plochy a vytvářet novou infrastrukturu, když je zde vše k dispozici v tradiční průmyslové lokalitě. Líbí se mi staré budovy a to, jak jsou dnes znovu využívány. Naše slévárenská hala byla postavena v roce 1850. Lidé zde ještě nýtovali a používali ocelové nosníky. Samozřejmě bylo velkou výzvou využít starou konstrukci haly tak, aby naše supermoderní průmyslové zařízení bylo optimálně využito. Díky intenzivnímu plánování se nám podařilo optimalizovat tok materiálu. Myslím, že se nám to podařilo a nyní jsme součástí historie Chemnitzu. To je dobrý pocit.

Vaše výrobní haly se nacházejí hned vedle kanceláří začínajících firem, zubních ordinací a wellness center. Jak se vám to daří?
Všichni spolu vycházíme báječně! Právě tento mix dodává areálu jedinečný charakter. V Německu musíte hledat, dokud něco podobného nenajdete. Před sjednocením zde pracovalo více než tisíc lidí v tkalcovském stavu. Dnes zde pracuje opět stejný počet lidí - i když ve zcela nových odvětvích. Díky velké rozmanitosti je tato lokalita živá. A mě práce na tomto jedinečném místě baví.

Kde vidíte svou společnost Trompetter a město Chemnitz v roce 2025?
Doufám, že se budeme i nadále podílet na tom, aby se město do té doby dobře ekonomicky rozvíjelo. Podmínky pro to jsou dobré. Kdybych měl popsat typického obyvatele Chemnitz, byl by to pracovitý, chytrý a zvídavý člověk. To, co musí růst, je povědomí o hodnotě kulturní nabídky. Kulturní život ve městě je stejně důležitý jako dobrá práce, aby se zde člověk cítil dobře.