Kdo dřív přijde, ten dřív mele

TASSO & René Kästner

Tvůrčí umění není určeno jen pro galerie a muzea. IBUg (Industriebrachenumgestalten) proměňuje staré průmyslové pustiny v přístupné umělecké prostory. Tento víkend se na pouť do Chemnitzu vydá 80 umělců z celé Evropy. Od 25. srpna do 3. září se stará továrna VEB Spemafa (továrna na speciální stroje) Chemnitz v ulici Lerchenstraße promění ve sbírku uměleckých instalací, obrazů a vzkazů. Otec IBUg TASSO (51) z Meerane a rodák z Chemnitz René Kästner (40) se na festivalu pouličního umění podílejí od jeho prvních krůčků v roce 2006. IBUg nyní vyrostl a je v rukou specializovaného týmu pod vedením Thomase Dietzeho z Lipska. S oběma umělci TASSO (street art/graffiti) a René (graffiti) jsme se setkali v předvečer IBUg, abychom si popovídali o mnoha aspektech umění ve veřejném prostoru.

Proč IBUg existuje? TASSO: Tehdy se konalo mnoho akcí zaměřených na tradiční graffiti, například Setkání stylů. Během cestování jsem se seznámil se spoustou lidí, kteří se věnovali jiným věcem, zejména ze streetartové scény. Takoví lidé nemají šanci se prezentovat v Síni slávy (pozn. redakce: tak se nazývají stěny, na které lze legálně sprejovat graffiti). A protože jsem v té době měl povolení používat stará díla IFA v Meerane pro svou tvorbu, napadlo mě, že bych mohl dát prostor k dispozici těmto pouličním umělcům pro jejich díla. A pak jsem to prostě udělal.
První rok nepřišel skoro nikdo, nikdo neměl zájem. Bylo nás pár kamarádů a dva umělci z jiných regionů. Ale městu Meerane se to tak líbilo, že nám nabídli další objekt. A tak postupně vznikl IBUg.
René Kästner: Už nějakou dobu jsme kamarádi, a když někdo ze skupiny něco dělá, tak se sejdeme. Malování v pustině samo o sobě nebylo nic nového, jen bylo unikátní, že se to dělalo v tak velké komunitě a oficiálně. Rád jsem se tam setkával s lidmi a maloval. Setkávání a paření je důležitým faktorem celé věci.
TASSO: Rád to přirovnávám k bohémskému stylu 18. století. Umělci se scházeli do podzemí ve čtvrtích a budovali si tam svůj vlastní svět. Pracovali spolu, navazovali kontakty, vytvářeli něco kreativního. Tak vznikla rodina IBUg.

Jak se tyto rodiny daly dohromady?
Našli jste si umělce vy, nebo si umělci našli vás? TASSO: Na začátku jsem je musel aktivně vyhledávat, pak jsem mnohé z nich znal z cesty. Dnes je to všechno o žádostech umělců.
René Kästner : Je jich hrstka, která se stále vrací. Jsou prostě jeho součástí!


Od provincie k velkoměstu, proč je letos místem konání právě Chemnitz? TASSO: Chemnitz je v kontextu této akce vlastně něčím výjimečný. Jinak se IBUg koná vždy v saské provincii. To bylo také lákadlem pro umělce, kteří přijížděli z měst jako Mnichov, Berlín nebo Hamburk. Chemnitz je prvním velkým městem, které IBUg hostí. V malých městech, jako je Limbach nebo Meerane, jsme naší akcí okamžitě upoutali pozornost.
René Kästner : Lidé byli vždy velmi zvědaví a vstřícní. Myslím, že v Chemnitzu to bude jiné. Tentokrát nám nikdo z obyvatel kávu neposkytne (smích). Na druhou stranu je ve větším městě snazší najít sponzory a mediální podporu. Tím, že se stěhujeme do velkého města, rozhodně vybočujeme z konceptu a zkoušíme něco nového.


Je IBUg také obohacením pro město Chemnitz? TASSO: To se děje automaticky, nemáme to v úmyslu. Naším cílem s festivalem je spíše seznámit lidi s naším druhem umění. Většina lidí má na graffiti a street art negativní názor, protože k němu nemá žádný vztah. IBUg přináší umění lidem, kteří nechodí do muzeí nebo galerií. Je to prostě jiný přístup k umění. Byl bych rád, kdyby nás oslovily obce a města. Měly by vidět, že pozitivně přispíváme k rozvoji měst. Ale zatím to stále probíhá ve stylu: "Můžeme vám udělat pěknou párty a zkrášlit vaši průmyslovou pustinu?".
René Kästner : Takové projekty musí stále více vycházet ze samotného města. IBUg se každým rokem posouvá dál. V Chemnitzu se něco děje, spolupráce mezi městem a organizátory je užší a kooperativnější, jako například na festivalu Kosmonautů.

Co se na něm ukazuje?
Existuje nějaké téma pro motivy? TASSO: Mám rád tematické večírky, ale téma pro umění je nudné. Umělci do svých děl často zapojují historii budovy.
René Kästner : Umělci dostávají předem informace o budově a jejím zázemí. V tomto směru se toho děje hodně. Částečně je také v povaze umělce reflektovat a vstřebávat své okolí.


Prohlížíte si jako umělec prostory předem, nebo se spontánně rozhodujete, co vytvoříte? TASSO: Přijít, začít!
René Kästner: Anarchie, kdo dřív přijde, ten dřív maluje.

Existuje v Chemnitzu streetartová scéna?
René Kästner : V 90. letech tu byla výrazná graffiti scéna, která částečně existuje dodnes, ale streetartová scéna tu není.

Při této otázce se mezi nimi rozpoutá diskuse o street artu a graffiti. Ať už jde o obrazce, vzkazy, samolepky nebo písmena vytvářené poloilegálně nebo nelegálně ve veřejném prostoru: Laik v tom sotva vidí rozdíl. "Graffiti bylo v naší době formou rebelie," zdůrazňuje René. "Neptali jsme se, prostě jsme to dělali!" Ve skutečnosti by street art bez americké graffiti scény neexistoval. Ta poskytla základ, z něhož se vyvinulo dnešní street art. Na rozdíl od graffiti je dnes street art ve společnosti více akceptován. Zatímco graffiti se obvykle skládá z ne vždy rozluštitelných kombinací písmen, street art se vyznačuje rozpoznatelnějšími motivy. IBUg však slouží i další rovině umění, konceptuálnímu umění, v němž je důležitá myšlenka, nikoli estetika objektu. "Dnes je to obrovská změť stylů, je těžké je od sebe odlišit, ale je to důležité a zajímavé," říká nám TASSO a vzpomíná na své první graffiti, které objevil v Chemnitzu.

TASSO: "Bylo to krátce po sjednocení a byl jsem si jistý, že to mohlo být jen americké. Nikdy předtím jsem nic podobného neviděl. V Chemnitzu tehdy graffiti scéna vzkvétala. Bylo tam prostě hodně legálních zdí a příležitostí ke sprejování.
René Kästner : Na graffiti scéně je stále aktivní spousta lidí. Ale co se týče stylu, není tu moc inovací. Tehdy se tady v Chemnitzu hodně dělalo a cinkalo, bylo tu spousta nabídek pro mladé lidi nebo si lidé prostě něco sami vytvořili. Přístup ke graffiti se hodně změnil. Ve společnosti má graffiti negativní konotaci a je spojováno s graffiti a ilegalitou.


Není škoda, když se místa IBUg nakonec zbourají? TASSO: Zatím se bourání Spemafy neplánuje. Většina umělců, kteří se zde podílejí, už toho na ulicích a ve veřejném prostoru udělala hodně. Jsou zvyklí, že jejich díla druhý den zmizí. Navíc plány na demolici brownfieldů mají pro návštěvníky přitažlivost. Buď jste tam ten den byli, nebo už je nikdy neuvidíte.


Co se ještě děje během festivalového týdne, když už jsou všechny práce hotové? TASSO: Večer se konají večírky, jednak pro atmosféru, jednak pro tým, aby dobrovolníci mohli také něco vrátit. Pořádají se také komentované prohlídky pro školáky. Jednotliví umělci vyprávějí o sobě a svém stylu. Takové základní informace jsou pro většinu dětí zajímavější než klasická návštěva muzea. V sousedství na Brühlu bude souběžně s IBUg probíhat také kreativní program a umělecké akce.

Kde vidíte Chemnitz a veřejné umění v roce 2025?
René Kästner: Dílny, akce a zdi, na které se dá malovat, jsou potřeba více. Důležitá jsou nová místa pro setkávání mladých lidí, která jim poskytnou příležitosti. Je důležité identifikovat potřeby, které jsou v současné době u mladých lidí populární. A Chemnitz potřebuje sousedskou kulturu, což je možná možné na Brühlu.
TASSO: Doporučil bych Chemnitzu, aby se nadále otevíral novým věcem. Součástí hlavního města kultury je umění, ale nejen to klasické, které vzniklo před rokem 1900, ale i netradiční věci, jako je například street art. V tomto ohledu je třeba si uvědomit, že v Chemnitz je třeba se zaměřit i na umění, které je v současnosti nejrozšířenější. To je umění naší doby a my bychom ho měli předávat dalším generacím.