Královna nástrojů

Josef Poldrack

Může být vysoký až 20 metrů a pokrývat celý frekvenční rozsah lidského sluchu. Již tři roky je zapsán na seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO: Varhany. Wolfgang Amadeus Mozart v dopise svému otci z roku 1777 označil varhany za královnu všech nástrojů. Josef Poldrack se naučil, jak s touto královnou zacházet. Řetězec náhod ho přivedl ke stavbě varhan a harmonia. Není to obyčejná profese, ale ani obyčejný nástroj. Mistr varhanář si před pěti lety otevřel vlastní malou dílnu na dvorku na Sonnenbergu. Mezitím spojili síly další řemeslníci a flašinetáři a společně uspořádali první Hoffest Phil. Třiatřicetiletý rodák z Halle je jedním z posledních ve svém oboru. Hovoří s námi o budoucnosti řemesel a o tom, jak může Hoffest pomoci.

Společně s projektem FabLab workshop se 9. září uskuteční první Hofest Phil.
Jak jste přišli na tento nápad? Josef Poldrák:Hodně jsme spolu šprtali a pak přišel nápad pozvat na naše nádvoří několik umělců a tvůrců, kteří by se představili. Měl to být jen velmi malý festival, ale pak přišla první kapela, pak druhá a třetí. Pak to přerostlo v něco většího.

Proč právě název Hoffest Phil?
Je to jednoduché: nádvoří se nachází na Philippstraße 13.

Co je vaším cílem při pořádání festivalu?
Chceme podpořit Sonnenberg a oživit ho. Společné setkávání a setkávání jsou velmi důležité. Chceme také ukázat, jaké jsou možnosti na tvůrčí a řemeslné scéně. Nádvoří také nabízí prostor a prostory pro další umělecké počiny. Možná bychom mohli zřídit jakousi kulturní stodolu.

První Hoffest Phil je festival s přáteli a pro přátele. Umělci představují svá díla ve stáncích. Camillo například představuje své loutkové divadlo, Donna Quijote vytváří lampy z částečně recyklovaných lahví. Bar der Sinne vyrábí vlastní lihoviny a šumivé nápoje a FabLab otevírá své dveře hobbyistům. Festival na nádvoří zve návštěvníky, aby si věci vyzkoušeli, prohlédli a dozvěděli se více, a to vše za doprovodu dobré hudby. Josef sám rád zodpoví všechny dotazy týkající se profese stavitele varhan a harmonia.

Jak jste se dostal ke stavbě varhan a harmonií?
Moji rodiče jsou profesionální hudebníci ve Staatskapelle Halle, takže jsem se s hudbou dostal do kontaktu již v raném věku. Sám jsem jako dítě hrál na housle, ale později jsem přešel na bicí, které mi vyhovovaly více. Pak jsem se živil jako hudebník na volné noze, ale na živobytí to nestačilo. Nezajímala mě však jen hudba, ale také řemeslné zpracování. Bohužel výroba bubnů a perkusí jako řemeslo neexistovala a já jsem nejdříve potřeboval vystudovat. Jeden kamarád mě pak seznámil s profesí stavitele varhan a harmonií. Ta v sobě spojuje všechno: řemeslo, hudbu, dřevo, kov, mechaniku, kulturu a cestování.

Jaký je rozdíl v konstrukci harmonia a varhan?
Harmonium se vyvinulo z varhan. Produkce zvuku funguje jinak. Varhany pracují s píšťalami, harmonium vydává zvuk pomocí rákosu, podobně jako akordeon. Harmonium je také menší a bylo varhanami pro domácnost. Stavitelé varhan a harmonií se tak mohli věnovat své profesi i v létě, kdy byla v kostelech příliš velká zima na práci na varhanách. V dnešní době je zájem o harmonia velmi malý a náklady na jejich restaurování vysoké, takže bohužel mnoho harmonií končí na eBay za nízké ceny. Je to škoda.

Jak velký je zájem o toto řemeslo a o tyto nástroje?
Lidé mají určitě stále velký zájem, protože je to vzácná profese. Ale klientela, která se o varhany skutečně zajímá a potřebuje je, je omezená. V současné době je to v tomto oboru složité. Stavba nebo restaurování nových varhan se většinou financuje z dotací. Vzhledem k tomu, že farností stále ubývá, je na takové projekty k dispozici stále méně peněz. Novostavby proto prudce poklesly. Varhany jsou také luxusním nástrojem a práce na nich je odpovídajícím způsobem nákladná a časově náročná.

Již pět let máte na Sonnenbergu vlastní dílnu. Jak se daří podnikání a kdo jsou vaši zákazníci?
Většinou jsou to kostely, které potřebují stavitele varhan. Tu a tam pracuji i pro nějakou menší kulturní instituci. V současné době pracuji nedaleko Halle, kde restauruji malé varhany ve vesnickém kostele. Pracuji také jako subdodavatel pro jiné firmy, když mají hodně práce. Jezdil jsem do Drážďan a Budyšína, ale byl jsem také až v Alsasku. To je také příjemný aspekt této práce.

Jak dlouho trvá restaurování varhan?
To zcela závisí na velikosti varhan. Na ty menší v Halle potřebuji asi pět až sedm týdnů. V současné době stavím a restauruji části těchto varhan ve své dílně, pak se vrátím do Halle a začnu se zvučením. Například práce na varhanách v Alsasku trvala přes dva roky.

Máte nějaké neobvyklé požadavky od svých zákazníků?
Každé varhany jsou jedinečné, neexistují žádné hotové nástroje. Velikost a dispozice varhan se přizpůsobuje příslušné místnosti. Každá dílna má také své vlastní speciality. Když otevírám varhany, musím nejprve pochopit styl stavitele a pokusit se ho obnovit. Díky tomu jsou každé varhany jedinečné.

Čím je pro vás toto řemeslo zvláštní?
Práce je velmi rozmanitá a pokaždé je to nová výzva. Žádné dva případy restaurování varhan nejsou stejné, pokaždé se musíte zabývat nástrojem a jeho stavem. Historické varhany se nedají obelstít standardními prefabrikovanými díly, jinak by se ztratil charakter a styl nástroje. Do historického automobilu značky Benz by nikdo neinstaloval nové motory Ford.

Pro Josefa je stavba varhan víc než jen řemeslo. Pro muže z Wahlchemnitzu je něco zvláštního na solidní a ruční výrobě. Součástí restaurování varhan v Alsasku bylo i restaurování skříně. Zde se ze stavitele varhan stává řezbář. Výsledný zvuk kompletně zrestaurovaných varhan je jednou z nejvyšších disciplín. Musíte mít cit pro tóny a barvy tónů. S tím se z hudební rodiny narodil. Josef je hrdým stavitelem varhan, ale je si vědom i úskalí varhanářského řemesla. "Je stále těžší najít učně, který by byl schopen vstřebat vše, co se týče znalostí. Tato profese zahrnuje víc než jen čištění píšťal. Na druhou stranu musíte být schopni dobře zaplatit dobře kvalifikované zaměstnance. Kvůli klesající poptávce se snižují i mzdy. Jako varhanář potřebujete vyšší kvalifikaci a zaškolení trvá déle než u truhláře, který zase dostává vyšší mzdu. To je velký problém."

Čím byste tuto profesi zatraktivnili pro šestnáctiletého mladíka, který právě dokončil školu a hledá práci?
Je to nejrozmanitější řemeslo, jaké existuje. Pokud nechcete tlačit dřevotřískové desky přes cirkulárku, ale máte vášeň pro staré předměty s historií, pak je to přesně to pravé povolání pro vás. Jako řemeslník se v dnešní době z ekonomických důvodů starým řemeslným technikám téměř neučíte. Stavba varhan to vše stále nabízí.

Proč stále méně mladých lidí usiluje o to, aby se vyučili řemeslu?
Myslím, že je to dáno společenským vývojem v posledních 30 až 40 letech. Generace mých rodičů sdílela názor, že když půjdete na univerzitu, budete úspěšnější a vyděláte více peněz. To se hluboce zakořenilo. Lidé s maturitou jsou rychle označováni za méně schopné než absolventi středních škol. Rozhodnutí ve prospěch řemesla už není společností tak vysoce ceněno. Ale i řemeslníci toho musí hodně umět. Například bez zedníků a elektrikářů nemůže realitní kancelář nic prodat.

Kde vidíte město Chemnitz a varhanářství v roce 2025?
Chemnitz pomalu rozkvétá. Za pět až deset let, to je vidět, když se pozorně podíváte. Rozvíjí se subkultura, například prostřednictvím uměleckých akcí a sousedských slavností. Chemnitz má potenciál, stále jsou zde prostory a dílny za přijatelné ceny, které mohou umělci a tvůrci využít k tomu, aby si něco vyzkoušeli. Možná budu mít za osm let tři zaměstnance, nebo možná nebude na trhu vůbec žádná poptávka. Uvidíme.