Přátelé umění 25 let

Dr. Stephan Scholz

Před deseti lety, přesněji 1. prosince 2007, bylo Gunzenhauserovo muzeum slavnostně otevřeno za účasti nejrůznějších celebrit, včetně tehdejšího německého prezidenta Horsta Köhlera. Na tuto sbírku jsou v Chemnitzu velmi pyšní. Vždyť o přízeň Dr. Alfreda Gunzenhausera se ucházelo několik velkých měst, jako například Berlín, Lipsko a Mnichov. "Muzeum je pro Chemnitz štěstím," říká Dr. Stephan Scholz, předseda Spolku přátel uměleckých sbírek Chemnitz e. V., který pečlivě sledoval nelehkou cestu, než se muzeum přestěhovalo do bývalého sídla Chemnitz Sparkasse. "Vděčíme za to obětavé generální ředitelce uměleckých sbírek Ingrid Mössingerové a angažovanému tehdejšímu starostovi Dr. Peteru Seifertovi," říká Scholz, který letos se svým sdružením také oslavil výročí - 25 let existence Spolku přátel uměleckých sbírek Chemnitz. V rozhovoru pro Týden tvůrců hovořil o čtvrtstoletí spolku, o Chemnitzu jako městě umění a o době po Ingrid Mössingerové.

Jaké bylo vaše výročí? Dr. Stephan Scholz: Bylo to skvělé. Den výročí byl muzejní oslavou. Proběhla dobře spolu s velkou vernisáží výstavy Jacquese Lipchitze. Celkem přišlo téměř tisíc nadšených lidí. Měli jsme skvělý program, zejména pěkný dětský program pro mnoho mladých rodin, které tam byly.

Před 25 lety jste založil spolek přátel muzea Kunstsammlungen Chemnitz e. V.. Jak k tomu došlo?
Seznámil jsem se s tehdejší ředitelkou uměleckých sbírek Susanne Annou. Říkala, že potřebuje okruh přátel - každý muzeum nějaký má. Já jsem měl přátele a známé, kteří se zajímali o umění, a ona jich měla také několik. Tak nás bylo sedm členů, kteří mohli založit sdružení. Tito zakládající členové mě pak zvolili předsedou. Tehdy jsem vůbec netušil, do čeho se pouštím.
Ale můj dědeček tu vlastnil galerii Gerstenberger - některé jeho obrazy jsou také v uměleckých sbírkách. Takže muzeum mi nebylo příliš vzdálené. Tak jsme prostě začali.

Jak se od té doby sdružení vyvíjelo?
Výborně. Myslím, že sdružení je nyní největším uměleckým sdružením na Východě. Stále máme 1100 členů. Naštěstí vyplňujeme mezery, které vznikají kvůli věku a stěhování lidí.

Proč má muzeum v Chemnitzu ze všech míst sdružení s největším počtem členů na Východě?
Přikládali jsme velký význam tomu, abychom měli co nejširší základnu a nebyli tak elitářští. Existují umělecké spolky, které jsou elitářské. Tam klidně můžete zaplatit členský příspěvek 500 až 2000 eur. To by možná fungovalo v Chemnitzu, ale pak bychom byli velmi malým sdružením. To jsme nechtěli. Chtěli jsme, aby se k nám přidali všichni, kdo se v Chemnitzu a v regionu zajímají o umění, tedy jakési místo setkávání lidí, kteří se o umění zajímají. Toho dosahujeme tím, že na sebe neustále upozorňujeme a nabízíme dobré akce za rozumný členský příspěvek - který činí 50 eur.
Stále platí, že členové spolku nemusí platit vstupné do muzea, které chtějí podpořit. To je v Německu ojedinělé a nikdo to nechápe. Neustále se snažíme upozorňovat na to, jak je to kontraproduktivní. Chceme naše členy povzbudit, aby kromě příspěvku přispěli na podporu toho či onoho projektu uměleckých sbírek. Samozřejmě to funguje mnohem lépe, pokud vím, že jako podporující člen mám vstup do objektů zdarma.

Jaké jsou úkoly Sdružení přátel?
Podporujeme umělecké sbírky ve všech ohledech. Samozřejmě jsme za těch 25 let získali spoustu uměleckých děl a darovali je do uměleckých sbírek. Co však považuji za ještě důležitější: Poskytli jsme prvotní impuls k tomu, aby byly k dispozici vlastní finanční prostředky a umělecká díla mohla být pořízena. Pokud máme vlastní prostředky a financující organizace si uvědomí, že lidé mají zájem, mají mnohem větší možnost přispět ze svých fondů.
Velmi často se stávalo, že umělecká díla a sbírky přicházely do uměleckých sbírek tam, kde jsme jako financující organizace poskytli vlastní prostředky, a pak ze všech stran přišlo něco dalšího.

Jedním z milníků Stephana Scholze je trvalá zápůjčka obrazu Neo Raucha "Die Abwägung", který od března 2013 zdobí radniční sál radnice v Chemnitz. "Ve velmi krátké době jsme na něj získali velkou částku peněz. Kromě spolku to byli všichni podnikatelé z Chemnitz a regionu, kteří přispěli. Z toho mám velkou radost." Spolu s dalšími sponzory právě díky nim láká dílo známého lipského umělce vysoké 1,77 m a široké 3,52 m na radnici turisty z blízkého i vzdáleného okolí.

Jaké jsou další vrcholy 25leté historie spolku?
Samozřejmě velké výstavy v uměleckých sbírkách, které si spojuji s velmi výjimečnými zážitky. Zvláště vzpomínám na výstavu "Picasso et les femmes", která byla k vidění v letech 2002/2003. Protože čtyři nebo pět žen, které Picasso namaloval v různých obdobích svého života, byly také hosty v Chemnitzu. Byly samozřejmě o dost starší, ale člověk hned poznal, komu který obraz patří. Tehdy si člověk uvědomí, jak výjimečný umělec Picasso byl.
Samozřejmě existuje řada dalších událostí, které byly pro region a spolek velmi důležité. Například v roce 1994, kdy už byl zámek opuštěný, jsme uspořádali první letní noční ples sdružení v Lichtenwalde. Prostě proto, abychom zdůraznili, že by se neměl nechat jen tak zchátrat. Ples jsme uspořádali v prázdných prostorách. Naštěstí je zámek stále na svém místě.

Gunzenhauserovo muzeum nyní slaví desáté výročí. Vy jste ho v jeho začátcích vždy podporoval. Jaký je váš prozatímní závěr pro muzeum?
Sbírka je fantastická. Byl bych rád, kdyby přilákalo více návštěvníků.

V roce 2003 daroval mnichovský galerista Alfred Gunzenhauser Chemnitzu svou sbírku více než 2000 exponátů - mistrovské dílo generálního ředitele Mössingera, který mu s pomocí městské rady učinil nabídku, jež se nedala odmítnout: vlastní muzeum. "Co sběratelé rádi dělají - chtějí mít svou sbírku pohromadě a pokud možno mít reprezentativní výstavu svých děl. To ve většině velkých muzeí není možné," říká Scholz a vzdává hold vyjednávacím schopnostem Ingrid Mössingerové. Díky 290 dílům významného německého malíře Otto Dixe ve sbírce muzea se Chemnitz může pochlubit největší muzejní sbírkou děl tohoto umělce na světě. Po více než 20 letech mimořádně úspěšné práce Dr. Ingrid Mössingerové ve funkci generální ředitelky Kunstsammlungen Chemnitz se pomalu blíží předání štafety jejímu nástupci. Ten čas by měl nastat v průběhu příštího roku. "Naplnit tyto boty bude velmi obtížné," říká Stephan Scholz.

Jak vidíte dobu po Ingrid Mössingerové?
Ingrid Mössingerová má za sebou velký přínos pro umělecké sbírky i pro město. Obsadit její pozici je velmi obtížné. Je jedno, kdo to bude, nástupnictví bude obtížné. V Chemnitzu působí už přes dvacet let, což je na takovou pozici velmi dlouhá doba. Utvářela umělecké sbírky jako nikdo jiný. Přál bych si, aby jejím nástupcem byl někdo, kdo má velmi dobré kontakty. Nevím, jestli se to podaří.

Jak můžete do uměleckých sbírek dostat více zájemců?
Musíte to prostě vyzkoušet. Na to vlastně neexistuje žádný recept. Jednou z cest je, že můžete prolomit bariéry a pokusit se nabídnout něco pro všechny věkové skupiny. Muzea jsou také vzdělávacími centry, ať už jakéhokoli druhu. A my samozřejmě chceme tyto bariéry odbourávat. Například nabídnout vstup zdarma, jako je tomu v Londýně. Je skvělé, když přijdete do tak obrovského muzea a je tam velký nával.

Kde berete motivaci k dobrovolnictví?
Když je člověk hodně zaujatý svou prací, jeho zaměření se velmi zúží. Je velmi snadné přemýšlet pouze v souvislosti se svým profesním prostředím. Je důležité rozšířit svůj pohled na věc. Zaměstnání, jako je toto, je k tomu skvělým způsobem. Umění má velkou výhodu v tom, že je mezinárodní. Dává vám také široký pohled na historické, dějinné a filozofické souvislosti, které by vám jinak mohly být uzavřeny.

Lékařský chemik založil krátce po sjednocení vlastní laboratoř a rozvinul ji v největší ve východním Německu. Diagnosticum pokrývá všechny oblasti laboratorní medicíny a patologie. "Rád bych viděl více úspěšných příběhů středně velkých firem v regionu. Je jich tu tolik a létají pod radarem," říká Scholz, který nyní předal otěže řízení svému synovi. Ve svých 69 letech však na důchod ještě nepomýšlí.

Jaké to vlastně je být kulturním člověkem v Chemnitzu?
Dobře. Všechno, co chci vidět, slyšet a zažít z hlediska umění a kultury, mohu tady a mohu to odtud zažít. Hustota kultury v Sasku je pozoruhodná. To si člověk uvědomí, až když navštíví jinou spolkovou zemi. Uvědomíte si, že tam se toho prořídlo mnohem víc.

Co říkáte na kandidaturu na hlavní město kultury?
Velmi to vítám. Protože města, která se dosud stala hlavními městy kultury, se opravdu rozjela. Nikdo neví, jestli se jím stane Chemnitz. Ale myslím si, že ta žádost je dobrá. A zastávám velmi pragmatický názor: pokud se ucházíte o titul evropského hlavního města kultury, musíte si udělat domácí úkoly. A to znamená především ukázat, co může Chemnitz a region nabídnout v oblasti umění a kultury.

Kde vidíte vaše sdružení a město Chemnitz v roce 2025?
Rád bych viděl spolek v roce 2025 v dobré pozici, možná s novým předsedou. Samozřejmě umělecké sbírky s novým vedením, které bude i nadále hrát důležitou roli v obtížném prostředí v Německu a Evropě.
V posledních letech jsme svědky toho, že muzea umění jsou vnímána jako určité symboly prosperující obecní či státní struktury. Je třeba si dávat pozor, aby nezůstala pozadu. Proto mohu jen říci, že bychom se měli zamyslet nad tím, abychom šli v této soutěži příkladem a řekli, že máme obrovskou pokladnici sbírek v uměleckých sbírkách, která by měla být také více zastoupena.
Můžeme ale přemýšlet i o netradičních možnostech. To, čím je Chemnitz proslulý, jsou zápůjčky. Na velkých výstavách se často objevují díla z uměleckých sbírek Chemnitz. A já je tam čas od času vídám.
Nedávno jsem byl v muzeu Barberini v Postupimi. Tam byla také díla zapůjčená z Chemnitzu. To ovšem samo o sobě nestačí. Pokud do Chemnitz nejezdí zájemci o umění ve stejné míře, pak se díla dostávají k zájemcům, podobně jako do MoMA (pozn. red.). Museum of Modern Art, které sídlí v New Yorku a vystavovalo svá mistrovská díla v Berlíně během projektu přestavby). I to by byl nápad, protože pak by si návštěvníci uvědomili, že Chemnitz stojí za návštěvu.