Proč ne Chemnitz?

Maret Wolff

Berlínská rodačka Maret Wolffová se ve filmovém průmyslu vyzná: vystudovala filmovou a divadelní vědu, pracovala pro festivaly a pomáhala kinům přejít na digitální vysílání. Nabídku převzít tradiční kino "Metropol" v Chemnitzu mohla jen stěží odmítnout a loni v prosinci to riskla. Proto je naší "tvůrkyní týdne".

Jak vás napadlo pustit se v době Netflixu a podobných služeb do kinematografie? Maret Wolff: (Smích) To zní zpočátku opravdu šíleně. Jednoduše z přesvědčení, že kino je médium, které ještě nemá svůj den. Stejně málo jako knihy, ať už digitalizace, nebo ne. Doufám a věřím, že kino je stále něco, co přetrvá. Například společný zážitek. Jistě, většinu filmů dnes můžete sledovat doma. Sám mám rád Netflix... Ale ten starý sen jít do kina byl silnější.

Pocházíte z Berlína a do Chemnitzu jste se přestěhoval kvůli kinu. Nechal jste se slyšet, že město "trochu" znáte... Nebyl to trochu risk?
Kino je v Chemnitzu - a proto to bylo "Chemnitz, nebo vůbec". (smích) Prostřednictvím kontaktů v oboru a kinematografických sdružení jsem se dozvěděl, že dlouholetá provozovatelka Evelin Paulat hledá nástupce. Já jsem byla momentálně na rodičovské dovolené a stejně jsem se plánovala přeorientovat. Rodičovská dovolená je vždy bodem, kdy máte velmi jasnou vizi: Buď uděláte skutečnou změnu teď, nebo pravděpodobně vůbec. Takže teď byl prostě ten správný čas, ať už náhoda, nebo osud...
A ano, Chemnitz jsem "trochu" znala už předem: některé mé studijní kontakty byly odtud, pochází odtud můj manžel, takže jsem v Chemnitz párkrát byla, jsou tu rodinné vazby. Možná proto jsme o tom uvažovali rychleji, než kdybychom k Chemnitzu neměli vůbec žádný vztah.

Jak reagovali vaši berlínští sousedé?
"Ehm... Chemnitz?!" (smích) Ale vážně - reakce byly vesměs velmi pozitivní, od "odvážný" až po "super". Ale to jsem taky potřeboval. Už jsem se s tím rozhodnutím potýkal. Reakce člověka, který místo natáčení nezná, je jednoznačná: "... a proč zrovna Chemnitz?" Ale já přece nemůžu změnit zeměpisnou polohu kina. Vyrostl jsem ale částečně v Sasku, jsem takříkajíc berlínský Sas, a myslím, že se s touhle polosaskou socializací tady dokážu docela dobře vyrovnat. A mnoho předsudků se mi už podařilo rozptýlit. Protože známí sem opravdu rádi jezdí na návštěvu a připadá jim to tu všechno překvapivě krásné.

Jak se díváte na své kino? Jako artové kino, nebo něco mezi tím?
Moje předchůdkyně Evelin Paulatová vytvořila v posledních letech přísný a dobrý program a reagovala na své hosty i diváky. Já vlastně pocházím z arthouse kina. Proto mám alespoň myšlenku rozvíjet "Metropol" více tímto směrem. Myslím, že program to ukazuje od prvního dne. Zároveň si ale uvědomuji, že to bude balancování na hraně. Pouze arthouseové kino je s tímto krásným, ale se svými více než 350 místy obrovským sálem téměř nemožné, pokud chcete dosáhnout přijatelné obsazenosti. Ale vždycky budu do programu zařazovat barevné arthouse kino. V současné době zkoušíme i filmy v originále s titulky. Uvidíme, zda to lidé přijmou, zda se to rozkřikne, nebo ne.
Pro filmy, které by se nevešly do hlavního sálu nebo které jsou k dispozici pouze na Blu-ray, máme útulný klub Metro, kde promítáme vybrané programy, jako jsou němé filmy nebo večery krátkých filmů, například "Šokující kraťasy", pro menší počet diváků. Je to také skvělé místo pro konverzaci. Ten budeme určitě rozšiřovat.

V lednu jste uspořádali tematický týden k výstavě o ruské avantgardě ve sbírkách umění. Bude takových akcí více?
Ano, rozhodně! Spolupráce s uměleckými sbírkami je pro nás důležitá; právě jsme znovu promítali "Doktora Živaga" a ruské němé filmy od Ejzenštejna po Pudovkina. Pokračování spolupráce se již připravuje: V současné době plánujeme něco kolem uvedení filmu "Neo Rauch". Výročí města v příštím roce také nabízí několik témat, která si umím představit v kině. A mohli bychom se spojit s muzeem Gunzenhauser a vytvořit synergii. To je také vzrušující na práci dramaturga, že kino zasazujete do širšího kontextu a podle toho ho inscenujete. "Metropol" je součástí kulturní krajiny Chemnitzu již více než 100 let, je kinem již 81 let a je tak nejstarším dosud existujícím filmovým kinem ve městě. Je třeba, aby si obyvatelé ještě více uvědomili, jaký klenot zde v centru města mají.

Jiný městský kinematograf kdysi řekl, že lidé v Chemnitzu bývají špatní návštěvníci kin. Jaký je váš dojem?
Na to se mě ptáte skoro předčasně, máme otevřeno teprve dva měsíce. Vždycky si kladu otázku, proč "Chemnitzer" (neznámá entita) do kina chodí, nebo nechodí. Ale je tolik ovlivňujících faktorů. Určitě se nedá plošně říct, že by lidé z Chemnitz byli obecně špatní návštěvníci kina. Co je však patrné, je to, že v tisku se bohužel o filmech téměř nepíše, co by stálo za zmínku. Diskutuje se tam o velmi malém výběru filmových novinek, tj. pouze o třech až čtyřech filmech z deseti až patnácti premiér týdně. Kompletní program kin není redakčně nikde uveden. Kromě toho byla velká část kdysi opravdu bohaté kinematografie v Chemnitzu zničena, stačí vzpomenout na "Europa 70", "Luxor-Palast" nebo "Filmschau Hilbersdorf". Otázka tedy zní: reaguje trh na lidi, nebo lidé na omezený trh? Nemyslím si, že jsou to špatní návštěvníci kin. Lidi v Chemnitzu vnímám jako zainteresované, komunikativní návštěvníky, kteří také říkají, zda se jim film líbil nebo které filmy by chtěli vidět v programu.

Jak se filmy dostávají do programu?
Máme měsíční program, což znamená, že v současné době přemýšlím, co budeme promítat v březnu. Samozřejmě vždy existuje možnost zařadit do programu filmy, které bychom rádi viděli - měli jsme například hodně žádostí o film "Star Wars - Rouge One".
Na druhou stranu s národními premiérami je to složitější: většinou nejsme schopni splnit podmínky, které jsou s nimi spojeny (např. film musí být promítán nepřetržitě nebo několikrát denně), pouze s jedním sálem. Výsledkem je, že hollywoodské trháky lze zpočátku vidět pouze v multiplexech. Pokud jde o artová kina ve městě, určitě by mělo smysl program koordinovat a neprogramovat filmy paralelně. Brzy je budu kontaktovat.

Kino je hlavně večer nebo pozdě v noci. Jak to jako matka dvou malých dětí (1 a 8 let) zvládáte?
Bez nonstop, a to myslím doslova, nasazení mého manžela by to nešlo. Pomáhá také babička a naše návštěvy z Drážďan a Berlína. Děti si toho samozřejmě všimnou i tak a snad je kino neomrzí. Ale teď už je pomalu světlo na konci tunelu. Našla jsem skvělé lidi, kteří nás podporují. A tak jsem už několikrát mohla dát dětem "dobrou noc".

Kdyby byl film o Chemnitzu: Jaký by to byl žánr?
"Rychle a zběsile" (odpoví, jako by vystřelila z pistole, a od srdce se zasměje). Nebo "Mon Oncle", nebo ještě lépe "Trafic" - francouzská klasika Jacquese Tatiho. Pocházím sice z Berlína, ale abych byl upřímný, nikdy jsem nezažil město tak zaměřené na auta jako Chemnitz. Takže by to určitě byla autokritická komedie.

Otázka na závěr: Kde vidíte sebe a svůj film v roce 2025?
Jako nedílnou součást roku hlavního města kultury. To by mě osobně velmi potěšilo. Zvlášť proto, že projekt kina je pro mě definován na dalších deset let. Můžeme tedy společně s městem pracovat na hlavním městě kultury. Doufám, že i za deset let bude kino možné a kina budou stále navštěvována. Budeme se měnit s kinem a doufejme, že i s městem. Kandidatura na hlavní město kultury bude jistě velkou věcí, i kdyby samotná kandidatura nebyla úspěšná, což se může stát vždy. O tom, že tento proces může stále přinášet trvalé ovoce, svědčí města, která se ucházela o olympijské hry nebo o titul hlavního města kultury jen zdánlivě bez úspěchu. Přesto to má vliv a dopad na charakter a sebeobraz měst a něco pozitivního s nimi dělá. Rozhodně z toho lze vyjít silnější a především změněná.
Vidím v tom velký potenciál, právě proto, že Chemnitz má otevřené prostory, a to jak architektonicky, tak v samotném městském prostoru, které už byly dávno přeměněny na lofty nebo prodány jinam. Dá se zde diskutovat o mnoha tématech, která se nás všech v budoucnu dotknou: Co nás jako téměř plně digitalizované lidi pohání, jak chceme pracovat, co nás živí, jak by měly vyrůstat naše děti... Je tu toho hodně k přemýšlení a vyzkoušení! Pokud tento proces povede v průběhu deseti let k odpovědím, rád se ho zúčastním. A kino také!