Stále zde existuje skutečné podzemí

Lydia Thomas

Mladá malířka Lydia Thomas z Chemnitz patří k nejlepším absolventům Akademie výtvarných umění v Mnichově. Díky uměleckým pobytům nyní dobře zná evropská města, jako je Lisabon nebo Tampere. Přesto se vrátila do svého rodného města a vypráví nám, proč je pro ni Chemnitz obzvlášť dobrým místem pro práci. Brzy bude město propagovat na plakátech. To pro ni bylo "samozřejmostí".

Co bylo první, co jste po intenzivním studiu udělala? Lydia Thomas:Měla jsem toho hned hodně na práci, začala jsem znovu malovat. Po studiu nebyla taková ta díra, jak to někteří lidé popisují.

Vrátila jste se do Chemnitzu a máte zde svůj ateliér. Měla jste k návratu nějaký důvod?
Chemnitz je pro mě domov. Tady se mi pracuje neuvěřitelně dobře. To je asi proto, že člověk je nejvíc sám sebou tam, kde se narodil. Mám tady tu nejlepší energii. Nevím přesně, proč tomu tak je.

Lydia Thomas se narodila v roce 1987 v Karl-Marx-Stadtu. Lásku k malování objevila už v raném věku a začala se učit asistentkou designu. V roce 2009 odešla do Mnichova studovat malbu na Akademii výtvarných umění. Byla mistrovskou studentkou profesorky Anke Doberauerové. Její diplomovou prací byly dva obrazy, každý o ploše 20 metrů čtverečních.

Jaké je to pro vás pracovat zde v Chemnitzu?
Ze svého bytu chodím pěšky se svým psem přes městský park do ateliéru. To je někdy příjemné. Většinou pracuji v noci. To mi dává klid a pohodu. Samotná práce probíhá na etapy. Jsou chvíle, kdy pracuji opravdu intenzivně. Pak dokončím určitý úsek. A pak potřebuji několik dní, které nejsou tak nabité.

Jak se motivujete?
Potřebuji určité cíle, jako jsou vernisáže výstav nebo něco podobného. Práce krátce předtím je už hodně přemrštěná. Některé obrazy jsou ještě mokré a už se sbírají. Trochu chaos a časový tlak k tomu patří.

Jak dokonalý musí být váš obraz?
Žiji s tím, že obrazy nejsou dokonalé. Pro mě je to součást obrazu. A pokud někdo něco kritizuje, tak to také přijímám. Snažím se dál rozvíjet.

Na dílech Lydie Thomasové jsou často vidět lidé, kteří jsou pohlceni svou prací nebo tím, co dělají. Surrealistické, skicovité, a přesto velmi expresivní. "Divák musí dílo dokončit," říká a nechce k interpretaci příliš přispívat. Vytvořila také neobvyklé motivy, jako jsou houbovité kadidelnice nebo bronzový odlitek zpovědnice. V příštích měsících plánuje výstavy, například v Drážďanech. V Chemnitzu je jejím prvním zastávkou Galerie Weise.

Jak hledáte své motivy?
Narážím na věci. Jsou to vesměs lidé nebo předměty z mého okolí. Zapamatuji si je, uchovávám je v hlavě a pak je zpracovávám.

Čerpáte uměleckou inspiraci také v Chemnitzu?
Z města si žádné konkrétní motivy neberu. Ale určitě mě podvědomě ovlivňuje.

Čím je pro vás Chemnitz charakteristický?
Město je nedokončené. To ho dělá zajímavým. A atmosféra je trochu drsnější. Taková hotová města jsou také hezká, ale pro umělce je zajímavější, když se ještě může něco změnit. Tady si člověk může ještě něco udělat sám. Pořád je tu skutečný underground.

Jaký motiv byste použil pro obraz Chemnitzu?
Spontánně? Radnici! Ty zvláštní obrazce na fasádě. To je šílené.

Poznáváte i další chemnitzské umělce?
Samozřejmě. Dagmar Ranft-Schinke je skvělá umělkyně. S ní a s básníkem Hansem Brinkmannem jsem vytvořil grafické portfolio. Moje síť je určitě ještě kusá. Bernd Weise z Galerie Weise je samozřejmě můj nejdůležitější kontakt tady ve městě.

Je těžké se jako mladý člověk prosadit na umělecké scéně v Chemnitzu?
Začátky jsou určitě těžké. Rozhodnout se živit jako umělec je riskantní rozhodnutí. Člověk o tom musí přemýšlet. Ve městě ale existují skvělé platformy, jako například Begehungen. A pokud opravdu chcete, najdete zde dobrou podporu.

Je to také dobré místo pro život?
Určitě je. Je tu všechno. Když chci mít klid, mám se kam uchýlit. Když chci mít kolem sebe lidi, mohu se setkávat s přáteli.

Byl jste na umělecké rezidenci ve finském partnerském městě Tampere. Co jste se během této výměny naučil?
Během čtyř týdnů, které jsem tam strávil, jsem si všiml mnoha podobností mezi Tampere a Chemnitzem. Ta města mi připadají velmi podobná. Ocenění umění je tam snad ještě vyšší. Práce tam fungovala skvěle. Měl jsem opravdu dobré ubytování a fascinující dojmy. Bylo to velmi příjemné.

Kam si pověsíte nějaký svůj obraz, ze kterého máte největší radost?
Vždycky mám radost, když někde visí nějaký můj obraz. Zatím je to několik soukromých sběratelů. Ale jeden z mých obrazů je také v saském zemském parlamentu. Je to dokonce jeden, který byl namalován v Tampere. Samozřejmě mám radost, když ho vidí hodně lidí. A zvláště zajímavé jsou pro mě velké plochy.

Proč se účastníte plakátové kampaně města?
Byla to pro mě samozřejmost. Narodil jsem se tu, pracuji tu a žiji tu, protože se mi tu líbí. Tak proč ne?

Máte nějaké cíle, kterých chcete do roku 2025 dosáhnout?
Určitě jsem si stanovil umělecké cíle. Rád bych maloval na velké formáty, jak jsem to dělal v rámci své diplomové práce. Jako výtvarník se na tak velkém formátu pohybuji úplně jinak. Je to také velmi namáhavé. Ale ráda bych zase něco tak velkého vytvořila. Freska na stěně domu by byl vzrušující projekt.

Jak bude Chemnitz vypadat v roce 2025?
Doufám, že v té době bude Chemnitz opravdu barevný. Ne šedivý. Ne béžová. Barevný!