Život na kole

Roland Kaiser

Až v pátek ve 14 hodin zazní první startovní výstřel mistrovství Německa v silniční cyklistice, Roland Kaiser bude určitě na trati. Končí pro něj vzrušující, ale také nervy drásající období. V uplynulých měsících pracoval spolu s dalšími organizátory na přípravě této významné sportovní události ve městě. V organizační kanceláři města je zodpovědný za sportovní stránku akce. S mistrovstvím Německa v silniční cyklistice dosáhl jeho organizační "mety".

Pane Kaisere, do mistrovství Německa v silniční cyklistice zbývají ještě dva dny.
Už se těšíte? Roland Kaiser:Rád bych řekl, že se těším. Ale úplně natěšený nejsem. Na to už jsem v tomto oboru příliš dlouho.

Ale je to největší cyklistická událost, jakou kdy Chemnitz zažil?
To musím popřít. Na dráze ve Sportforu se už v letech 1991 až 1996 konaly olympijské závody a závody mistrovství světa. Navštívilo je až 6300 diváků. To mělo velmi dobrý ohlas. V Einsiedelu jsme uspořádali dvě mistrovství Německa mužů do 23 let. Uspořádali jsme také 25 krušnohorských zájezdů. To je číslo, kterého tak rychle nedosáhnete a na které můžete být jako pořadatel hrdý.

A to by měl sedmasedmdesátiletý muž vědět. Cyklistický funkcionář, který je již řadu let dobrovolníkem, se po skončení svého profesního života, během něhož působil mimo jiné jako trenér, stále angažuje v cyklistickém oddílu Sportovního klubu policie Chemnitz (CPSV). Dříve působil jako vedoucí oddílu, nyní je zodpovědný za organizaci a sponzoring. S ním se v Chemnitz konaly dráhové závody a cyklistická kriteria, v letech 1991 až 1998 si užíval mistrovství světa a olympijské závody s tisíci diváky na cyklistické dráze ve Sportforu a již 23 let se podílí na organizačním zajištění tradičního závodu "Erzgebirgsrundfahrt".

Jak jste přišel na myšlenku uspořádat mistrovství Německa v silniční cyklistice v Chemnitzu?
To není moje práce. Dva cyklistické kluby, CPSV a Radsportverein Chemnitz (RSV), byly pozvány na schůzku pořádanou městem, na které se diskutovalo o tom, zda by bylo možné uspořádat závod v Chemnitz. Město poté vyjádřilo přání uspořádat tak velkou akci zde v Chemnitz. Ale pouze s námi dvěma kluby.

Jak pracovně náročných pro vás bylo posledních několik měsíců či týdnů?
Udělal jsem trochu chybu. Srovnával jsem množství práce s Erzgebirgsrundfahrt. Ale to se nedá srovnávat. Mistrovství Německa v silniční cyklistice je pracnější, co se týče práce, zařizování a zapojení mnoha rozhodujících osob. Vzhledem k nedostatku zkušeností s takto velkými akcemi byla organizace a spolupráce mezi zúčastněnými komplikovaná. Přesto společně uspořádáme dobře připravený národní cyklistický šampionát.

Je Chemnitz se svou dlouhou cyklistickou tradicí důstojným hostitelem tohoto šampionátu?
Z mého pohledu bych řekl, že ano. Velká tradice začala ještě před druhou světovou válkou: se třemi velkými výrobci jízdních kol Presto, Wanderer a Diamant. V té době měly své vlastní profesionální týmy s dobrými jezdci. Po druhé světové válce jsme se snažili tuto tradici obnovit. Z Chemnitzu pocházelo mnoho úspěšných cyklistů. Příklady z nedávné historie Michael Hübner, šestinásobný mistr světa, a Matthias Wiegand, dvojnásobný mistr světa. (Roland Kaiser ukazuje na fotostěnu za sebou). A to je nejmladší generace, která přitahuje pozornost tituly mistrů světa a vynikajícími výsledky: Stefan Bötticher, Joachim Eilers a Max Niederlag.

Cítíte už ve svém okolí nadšení ze závodního víkendu?
Názory se různí, dokonce se extrémně rozcházejí. Pohybují se od velkého nadšení a euforie z celé akce až po naprostý odpor. Některé rozhořčení je pochopitelné, například potíže způsobené uzavírkami silnic. Prosíme obyvatele Chemnitzu o pochopení a bezpodmínečnou podporu.

Ve městech, jako je New York, Boston, Londýn, Paříž nebo Berlín, se podobné velké akce, které ovlivňují dopravu, pořádají alespoň jednou ročně a obyvatelé se s nimi dokážou vyrovnat. Když to zvládnou oni, zvládneme to i my. Zvláště když se pravděpodobně jedná o jednorázovou akci. Nemyslím si, že by se v Chemnitzu v příštích 15 nebo 20 letech znovu konalo mistrovství Německa v silniční cyklistice.

Na co se o víkendu nejvíce těšíte?
Těším se na energické, bojovné závody bez incidentů a nakonec na úspěšné mistrovství Německa pro region, město i nás jako kluby.

Vyspíte se během víkendu?
No, musím. Chci vydržet celý víkend.

Budou na šampionátu na konci června startovat i nějací cyklisté z Chemnitzu?
Z Chemnitzu v tomto smyslu žádní sportovci nejsou. Marcus Burghardt je místní hrdina. S cyklistikou začínal v RSV 54 Venusberg v Krušných horách a dlouhá léta trénoval pod vedením Berta Dressla v našem klubu. Takže tady v Chemnitzu. Který z mladíků z našeho regionu se postaví na start, budeme vědět po uzávěrce přihlášek. S výsledkem závodu, tedy s prvními místy, však nebudou mít nic společného.

Proč to děláte ještě jako důchodce, že se pouštíte do takového projektu?
To je velmi dobrá otázka (smích). Když jsme 14. května dokončili 38. ročník Erzgebirgsrundfahrt, řekl jsem si, že s mistrovstvím Německa v silniční cyklistice udělám poslední velkou věc a pak to zabalím. Jednoduše proto, že si uvědomuji, že mi ubývá potřebná energie a síly. Proto musím konečně říct, že jsem dojel do cíle.
Stále hledáme jednoho nebo dva lidi, kteří by v příběhu pokračovali. Zejména pak na Erzgebirgsrundfahrt. Chceme, aby to vydrželo. Pro nás je životně důležité, aby takováto významná soutěž existovala. Protože tam také získáváme peníze pro naše mladé jezdce. Samozřejmě bychom ji rádi udrželi při životě.

Zvlášť když je Erzgebirgsrundfahrt považován za velmi náročný?
Je to jeden z nejtěžších závodů v seriálu soutěží "Bundesliga". Představitelé Německého cyklistického svazu (BDR) vždy stojí o to, aby byl Erzgebirgsrundfahrt v kalendáři závodů. Nikdo se zde totiž nemůže schovat. Všichni se musí dostat přes hory. Tady se pozná, kdo je kompletní jezdec. Ten, kdo umí všechno: Jízda v horách, jízda po rovině, sprint, taktika.
V posledních letech jsme si s Erzgebirgsrundfahrt vybudovali jedinečnou lobby. Jsme velmi chváleni ze všech stran. Od závodníků přes šéfy týmů až po BDR.

Byl jste sám aktivním cyklistou?
Ne, pocházím z cyklistického plesu. Začínal jsem v Chemnitz/Reichenhainu a pak jsem během studií hrál v Lipsku. V roce 1965 byly všechny neolympijské disciplíny vyřazeny ze systému financování NDR. To mě přivedlo k Německému cyklistickému svazu a pomáhal jsem založit vědecké centrum svazu v Lipsku. V roce 1969 jsem se vrátil do Karl-Marx-Stadtu a pracoval jako trenér. Moji kolegové trenéři Willy Gruß a Werner Marschner i náš klubový manažer z SC Karl-Marx-Stadt Heinz Gensel mě jako kolegové velmi dobře podporovali.

Kde vidíte cyklistiku v Chemnitzu v příštích letech?
V posledních třech nebo čtyřech letech jsme se dobře rozvíjeli, bez ohledu na špičkové jezdce, a to i v juniorském sektoru. Máme trenéry, kteří se věnují své práci. Díky tomu si můžeme být jisti, že v příštích letech budeme podávat dobré výkony. Myslím si také, že se změnila soudržnost mezi oběma kluby - RSV Chemnitz a Chemnitzer PSV -, což vytváří lepší podmínky pro výkonnostní oddíly ve všech věkových kategoriích.