Zvláštní zvuky z výšin

Franzpeter Uhlig, Cornelia Blaudeck & Sebastian Liebold

Zvuky, které přicházejí shora. Málokdo však ví, kdo tyto melodie hraje. "Lidé se dívají, ale nevědí, co to vlastně je," říká Franzpeter Uhlig, jeden ze tří hudebníků, kteří mají zvuky z věže Novoměstské radnice na starosti. Spolu s Cornelií Blaudeckovou a Sebastianem Lieboldem hraje na karillon - zvonkohru - vysoko, přesněji 60 metrů nad náměstím.

Příští rok oslaví Chemnitz Carillon 40. narozeniny. Přesto není tak známý.
Proč? Sebastian Liebold: Z trhu to prostě není patrné. Většina lidí zná pouze figurální karillon na Staré radnici, protože před ním můžete stát a vidět figury. Většina lidí si neuvědomuje, že v Nové věži také něco je - a to ani prostorově. Časem můžete lidem vysvětlit, že figurální karillon má menší, jasnější zvony. Zhruba řečeno, karillon má hlubší, kulatější zvuk zvonů.
Cornelia Blaudeck: Mnoho lidí je překvapeno, že se na karillon hraje mechanicky. Lidé si myslí, že je to automatický karillon.


Jak přesně nástroj funguje? Franzpeter Uhlig: Na vrcholu věže máme dvě patra. Konzola je dole a zvony jsou nahoře. Klávesy jsou na konzole uspořádány podobně jako na klavíru. Jen rozměry jsou trochu větší. Takže stisknete takzvanou tyčovou klávesu a za ní je kovový kloub s drátem. Ten vede až do druhého patra. Tam jsou malé vychylovací páčky. Z nich vede další drátek ke klapce, která je umístěna ve zvonu. Stisknete-li dole určité tlačítko, udeří příslušný tlampač na zvonek a ozve se tón. Kromě tlačítek jsou na pultu také pedály, které mohou rozeznít zvonky.

Celkem 48 zvonů visí ve výšce věžních hodin Novoměstské radnice. Nejmenší má průměr 12 cm a váží 9,5 kg, největší má průměr 1,12 m a váží 957 kg. Dohromady váží 5,2 tuny. Téměř nepředstavitelná velikost. "Nejdříve měl být karillon umístěn do Staroměstské radnice," říká Franzpeter Uhlig. "Ale byl prostě příliš těžký." Jako o místě se uvažovalo i o Červené věži. V roce 1968 začala firma Schilling z Apoldy odlévat zvony pro Karl-Marx-Stadt. O devět let později byl dokončen poslední z nich.

Nástroj skutečně pochází z francouzsko-belgicko-nizozemského regionu.
Jak se dostal do Německa? Franzpeter Uhlig:Ve skutečnosti pochází z oblasti Beneluxu. Tam má velký význam - větší než v Německu. Pracují tam také profesionální karillonéři. Dá se to tam opravdu studovat. V průběhu staletí pravděpodobně putovala přes hranice. Firma Schilling z Apoldy pak karillon ve velkém měřítku propagovala v bývalé NDR a instalovala i ten náš.

V Německu je asi 50 karillonů.
Hrozí nástroji zánik? Franzpeter Uhlig: Ne, naopak. Jsem členem Německého svazu karillonérů a v posledních letech byly postaveny nebo renovovány nové karillony. Například v Mnichově, v Herrenbergu v Bádensku-Württembersku, v Geise v Durynsku a v bavorském Weilbachu. V roce 2016 se nového dočkal farní kostel v Berlíně. Věková struktura mých kolegů je široce rozrůzněná. Od mladých až po starší. Takže si nemyslím, že by mu hrozil zánik.

V Chemnitz a Karl-Marx-Stadtu se na karillon začalo hrát díky Peteru Franzovi. Studoval hru na klavír a klarinet, v mládí se naučil hrát na varhany a od počátku 80. let hraje z věže Nové radnice. Od roku 2003 vyučoval mladé hráče, kteří měli pokračovat v jeho hudebním odkazu. Zemřel 24. srpna 2015 ve věku 90 let. Ke konci byly jeho kroky na věž namáhavější, ale bylo na něm znát, jak "při hraní opravdu omládl. Pak se začal houpat," popisuje svého učitele Sebastian Liebold. "Na karillon hrál i jazzové melodie. To bylo opravdu zábavné. Hodně jsme se díky němu hudebně naučili."


Jak jste se dostal ke hře na tento nástroj? Franzpeter Uhlig: Můj příběh začal v lednu 2003. Carillon měl být z finančních důvodů uzavřen. Mezi obyvatelstvem se ozvaly hlasy, že by se to nemělo stát. Díky sponzorům vše pokračovalo a hudební škola hledala žáka, který by pana Franze vycvičil a podpořil. Jako student klavíru v hudební škole jsem požádal tehdejšího ředitele, zda bych to mohl udělat. Dne 26. dubna mi bylo poprvé umožněno vystoupit na věž. O nástroji jsem tehdy nic nevěděl, ale když jsem ho viděl, připadal mi velmi zajímavý. Od té doby jsem tam chodil každý týden s Petrem Franzem.
Sebastian Liebold : Cornelia a já jsme se připojili v roce 2007. Stejně jako Franzpeter nás pan Franz jednou vzal na věž a já si připadal jako učeň. Seděl jsem vedle něj, nic víc neříkal, jen hrál a chtěl jen vědět, jestli se umíš orientovat v nástroji. Také očekával, že se budete dívat, poslouchat a utvoříte si názor.
Cornelia Blaudeck: Pro Petera Franze bylo důležité, abyste skladby nehráli jen jako ve školním zpěvníku - ne jen toniku, dominantu, subdominantu -, používali nejjednodušší harmonie, ale zařadili do nich několik nuancí, septimy nebo zmenšené akordy. Měl připravené hudební rafinovanosti.
Sebastian Liebold: To nás teď opravdu baví. Přechody mezi písněmi - to je jemné umění. Například na podzim nehrát jen píseň "Bunt sind schon wieder Wälder" a pak "Schwarze Rose Rosemarie", ale zabudovat mezi ně zajímavý přechod.


Děláte to všichni dobrovolně? Franzpeter Uhlig: Ano, přesně tak - je na to jen malý příspěvek. Všichni máme "normální" zaměstnání. Sebastian je politolog a historik současnosti, já a Cornelia jsme učitelé hudby.

Co si o Carillonu myslí obyvatelé Chemnitzu?
Zaznamenáváte během představení skutečně reakce z trhu? Cornelia Blaudeck: Sám to nevidíte. Ale když je někdo nahoře na věži s vámi, může popsat situaci dole na trhu. Zejména starší lidé, kteří písně poznávají, se zastavují a poslouchají.
Sebastian Liebold: Dvě písně, které jdou vždycky dobře - jedna z regionu, druhá z divadelního světa: "Wu de Wälder haamlich rauschen" - poslouchají ji staří i mladí, včetně bravurní skladby pana Franze z muzikálu NDR "Der Goldene Pavillon". Zejména starší lidé vzpomínají na brilantní taneční večery... Myšlenka Petera Franze byla, že bychom neměli hrát jen těžkou vážnou hudbu, ale melodie, které lidé poznají při nákupu na trhu. Letos se k Lutherovu roku hodila "Ein feste Burg ist unser Gott" (Mocná pevnost je náš Bůh).
Franzpeter Uhlig : Takový případ jsem měl i s moderní skladbou, písní z Titaniku "My Heart will go on". Ta byla uznána.

Karillon zní třikrát týdně na trhu. "V Chemnitzu máme tu čest hrát ve středu ráno, v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne. To je opravdu dobré. Jiné karilony mají někdy hrací časy jen jednou za měsíc," říká Sebastian Liebold. Termíny se plánují měsíce dopředu, aby se nikdo neodřekl. "Opravdu existují karilony, které hrají jen při zvláštních příležitostech. A my jsme si vydobyli tu čest hrát několikrát týdně. Pro naše město je to výjimečný příběh," říká Franzpeter Uhlig.


Stalo se někdy, že by se nějaký termín zrušil? Franzpeter Uhlig: " Byly termíny, které jsme prostě nemohli obsadit. Obvykle ale hraje jeden z nás.


Hledáte mladé hudebníky? Cornelia Blaudeck: V současné době není situace akutní. Vždycky s sebou beru žáky. To vzbuzuje zájem. Musíte mít určité hudební znalosti.
Sebastian Liebold: A pak byste neměli podceňovat, že je to závazek, který trvá roky. Musíte si to užívat.

Kolik je v Německu karillonérů? Franzpeter Uhlig: Myslím, že ve Sdružení karillonérů máme asi 70 členů, z toho snad 60 aktivních.


Když vezmete v úvahu asi 50 karillonérů v Německu, tak Chemnitz má se třemi hráči luxus. Franzpeter Uhlig: To je určitý luxus. V Německu jsou karillonéři, kteří mají na starosti několik nástrojů.

Na příští rok jste naplánovali něco s karillonem na oslavy 875. výročí města.
Co přesně? Franzpeter Uhlig: Po přestávce na přelomu ledna a února je na 1. března naplánován zahajovací koncert. V dubnu se uskuteční malý jarní koncert a 10. května narozeninový koncert - oficiální 40. narozeniny karillonu. Dne 20. října se bude konat zasedání Německého carillonového svazu v Chemnitzu a o týden později podzimní koncert.
Cornelia Blaudeck: Během projektového týdne plánuji s žáky pohlednicovou kampaň o carillonu. Bude připravena v týdnu po zimních prázdninách.
Sebastian Liebold: Ve dnech po 10. květnu chceme pátrat po tajemství kolem karillonu a vysvětlit publiku, co je to "zvonící radnice". Trocha napětí je povolena.


Kde vidíte karillon a město Chemnitz v roce 2025? Cornelia Blaudeck: Možná bychom mohli složit velkou chemnitzskou píseň a zahrát ji na karillon.
Franzpeter Uhlig: To jsem měl také na mysli - vytvořit krásnou chemnitzskou hymnu, která by se dala hrát i jinde. A co by bylo pro karillon ještě hezké: aby se o něm dozvědělo více lidí a mluvilo se o něm s hrdostí. To by byl pěkný cíl, kterého bychom do té doby mohli dosáhnout. Vždyť je to krásné kulturní dílo, které máme v Chemnitz už téměř 40 let.
Sebastian Liebold: Také si myslím, že pokud to takhle půjde dál, bude pestrý program ve všední dny i v sobotu pro diváky vždy lákadlem a můžeme být velmi spokojeni. Mimochodem, 10. května 2018 budu hrát skladbu, která má předpoklady pro dobrou chemnitzskou píseň - ze známého krušnohorského "horského seriálu".