"Chapeau!" - Umělci smeknou klobouk

Teresa Stelzer

Buřinka, fedora, kouzelný klobouk, třírohý klobouk nebo sombrero: stejně jako se liší tvary klobouků, liší se i nabídka pouličního umění. Celé spektrum street artu se představí tento víkend v Chemnitzu. Uskuteční se zde první ročník festivalu klobouků, který promění centrum města ve velkou scénu pod širým nebem. Teresa Stelzerová (31) z Chemnitzu je nejen součástí organizačního týmu, ale sama působí na streetartové scéně se svou pantomimickou postavou Fräulein panTo.c. V našem rozhovoru Makers of the Week nám představila nový kloboukový festival a přiblížila nám umění ve veřejném prostoru.

Proč klobouky, a ne kalhoty? Teresa Stelzer: Z pohledu centra akcí v Chemnitz jde o gesto "Chapeau!", chceme smeknout klobouk před Chemnitz jako městem, které letos slaví také 875. narozeniny. Ještě zřetelnější je pro mě spojení s pouličním umělcem, který na konci představení vybírá od kolemjdoucích peníze za klobouky. Ať už jako uznání, nebo aby si vydělal na živobytí, klobouk je rozpoznatelným prvkem pouličního umění a zároveň doplňkem, se kterým si lze hrát neuvěřitelně různými způsoby.

Co mohou návštěvníci očekávat během festivalového víkendu?
Bude zde 13 pódií, spíše akčních ploch, protože jsme se záměrně chtěli obejít bez velkých struktur a mnoho umělců nechce spoustu techniky. Samozřejmě existují určitá stěžejní místa. Scény jsme pojmenovali podle klobouků, například Kouzelný klobouk na hradbách, kde se hrají představení pro děti. Na Kovbojském klobouku (vchod do Rosenhofu) si návštěvníci mohou vyzkoušet cirkusové řemeslo. Klobouk Porkpie označuje hudební scénu na náměstí Jakobikirchplatz, kde vystupují písničkáři a kapely. Děje se toho hodně najednou, takže umělci předvedou svůj program během několika dní několikrát. Díky tomu se žádný návštěvník nemusí obávat, že by něco promeškal, a může se v klidu projít centrem města. Doufáme v pestré setkání a ruch.

Zpěváci a zpěvačky, unplugged kapely, chodci, chůdaři, kouzelníci, hráči na sudové varhany, vypravěči, žonglování s ohněm, divadelní představení, akrobacie, klauniáda: Kloboukový festival nabízí širokou škálu umění, která se bude konat od 25. do 27. května mezi Rosenhofem a centrem města. V nabídce bude také spousta kulinářských specialit, včetně pouličního jídla. Kloboukový festival doplní také Trh krásných věcí. K vidění budou řemeslné výrobky a design v podobě oblečení, keramiky a dekorací. Na počest názvu festivalu bude na designovém trhu také stánek kloboučníka, který upozorní na vzácné kloboučnické řemeslo. Umění, jídlo a design zvou k procházce centrem Chemnitzu. Podobně jako na Parkovém létě se ani na Festivalu klobouků nebude vybírat vstupné, ale bude financován z dobrovolného finančního příspěvku hostů a sponzorů. V duchu festivalu budou k dispozici klobouky, do kterých bude možné něco hodit. Jako poděkování budou k dispozici kloboukové pásky v hodnotě 5 eur nebo zábavný knoflík za 2 eura.

Měl by být kloboukový festival jednorázovou akcí, nebo něčím dlouhodobým?
Úsilí, které všichni zúčastnění dosud vynaložili na vytvoření struktur festivalu, by ospravedlnilo jeho pokračování. A pokud se bude dařit, proč ne? Přinejmenším bych doufala, že nezůstane jenom bleskem z čistého nebe.
Podobné pouliční festivaly mají ve starých spolkových zemích spíše tradici. Byl bych rád, kdyby Chemnitz šel takovým pestrým příkladem i pro region mezi ViaTheou v Görlitz a Rudolstadtem. Ale o tom, zda se bude konat druhý ročník, se samozřejmě rozhodne až tehdy, když se budeme moci ohlédnout za tím prvním. A zatím doufám ve tři skvělé dny.

Je všechno, co se umělecky odehrává na ulici, pouliční umění?
Na to je těžké odpovědět. V běžném životě mají street art a survival art k sobě asi blíž než na festivalu k tomu určeném. Pokud vezmu motiv vyjádření sebe sama nebo něčeho jiného, napadá mě několik charakteristik, které ulice vyžaduje: představení jsou většinou poměrně malá z technického hlediska i z hlediska rekvizit a často zahrnují neverbální akce. Mobilita je výhodou, protože často záleží na tom, kde a jak dlouho se smí člověk zdržovat. Ne každé město je stejně tolerantní. Ve street artu se toho hodně děje náhodou. Nikdy nevíte, kdo kolem vás projde, zda se někdo zastaví, a pokud ano, kdo to je a jak to bude přijato. Tento "princip hroznů" mi přijde vzrušující, najednou se vytvoří velké publikum jen proto, že se lidé zastaví, protože se zastavili jiní. Ulice je dobrým místem, kde se dá vyzkoušet, zda je představení nebo nápad dobře přijat a co se dá změnit, protože publikum se rozhoduje okamžitě a není vázáno na jedno místo jako třeba v divadle. Pouliční umění je proto čisté nebo velmi přímé.

Mluvíte z vlastní zkušenosti, protože jste mim. Jak jste se k němu dostal?
Jako teenager jsem se účastnil pěveckého sboru, který měl kromě zpěvu i další aktivity, například tanec a divadlo. A hledali lidi, kteří by se k nim přidali v pantomimě. Následovala řada workshopů a já jsem se pak snažil v Chemnitzu založit vlastní skupiny. Jedna z nich se jmenovala panTo.c. Když se i ta rozpadla, pokračovala jsem sólově a převzala název. Nyní mě postava Fräulein panTo.c provází od roku 2007. Nejraději s ní dělám walkacts, při kterých přímo oslovuji lidi a žádám je, aby se mnou komunikovali.

Vystupujete na festivalu Klobouk sama?
Ne, loni v létě jsem se ozvala, že bych chtěla vystupovat na Hutfestivalu. Ale pak se ukázalo, že stále hledají někoho, kdo by ho zorganizoval. A já si řekl, proč to neprozkoumat z druhé strany? Navíc pouliční umění bylo pro organizátory stále ještě novým územím - tak jsem se zapojil do organizace a nyní mám na starosti i péči o umělce.

Chemnitz se uchází o titul Evropského hlavního města kultury 2025. Co byste si pro město do té doby přál?
Myslím, že ta přihláška je docela legrační. Pokud to skutečně vyjde, bylo by to pro mě téměř surrealistické. Nejsem žádný lokální patriot, ale Chemnitz na mně určitě zanechal stopy, zejména pokud jde o to, že se z mála dá něco vytvořit, jakési nutkání převzít iniciativu.
Chtěl bych, aby město bylo uvolněnější a neokázalé. Mohu mluvit pouze za kulturní scénu, která není ve srovnání s jinými městy nijak velká. Čas od času se mi zdá, že jakmile má někdo malý nápad, všichni se na něj hned dívají a vzniká určité očekávání. Více paralel, méně zatížených významem, takové tvůrčí a nepřehledné moře, a udržitelné, to by bylo fajn. Možná, že fáze žádosti o hlavní město kultury je skutečným cílem. Někde se už něco děje na trvalejší bázi. A od některých lidí, kteří se nedávno do Chemnitzu vrátili, vím, že to musí být opravdu dobrý pocit, protože se toho už hodně stalo.