Chemnitz již získal neuvěřitelné množství vítězství.

Nicole Oeser

Na cestě k titulu Evropské hlavní město kultury 2025 získalo město Chemnitz podporu místních obyvatel. V loňském roce se dobrovolníci mohli ucházet o post kulturního ambasadora. Z více než 50 přihlášek vybral sekretariát hlavního města kultury pět obyvatel Chemnitz, kteří budou pracovat v programové radě pro kandidaturu na hlavní město kultury. Je mezi nimi i 28letá Nicole Oeserová, která chce propagovat své rodné město. O tom, proč a jak, vypráví v rozhovoru pro náš Týden tvůrců.

Jak jste se dozvěděl o pozici velvyslance?
Nicole Oeserová: Jak jste se dozvěděla, že jste velvyslankyní? Díky své práci jsem už hodně četla o tom, co se ve městě děje a co se děje. Tehdy jsem narazila na myšlenku přihlášky do hlavního města kultury a hledání kulturních ambasadorů. Okamžitě mi to přišlo zajímavé, i když jsem si to v té době nedokázal moc představit, a tak jsem se tím zabýval dál. V určitém okamžiku mě tato myšlenka "chytla" a přihlásil jsem se.

Měla jste k tomu nějaký konkrétní důvod?
Ne, nic konkrétního. Prostě mě ta myšlenka natolik zaujala, že jsem si řekl, že se do ní určitě chci zapojit. Podání přihlášky na pozici kulturního ambasadora pro mě bylo úplně nové teritorium. Samozřejmě existovalo několik kritérií, která jste musel splnit. Ale vlastně jsem nevěděla, co mám očekávat. Byla to prostě zvědavost. Myslela jsem si, že s mým zázemím a kontakty ve městě to bude dobré.

Jak probíhala fáze podávání přihlášek?
Museli jste poslat krátkou přihlášku a pak se diskutovalo o tom, zda vás budou brát jako kulturního ambasadora, nebo ne. V přihlášce jste stručně popsali, proč se vidíte jako kulturní ambasador a čím byste chtěli a mohli přispět. Je to trochu v mé povaze, že nejsem typ člověka, který prostě vyplní přihlášku, sešije ji do volného pořadače a pak ji odešle.
Chtěl jsem dát najevo, že je to pro mě velmi důležité, a vytvořil jsem složku, do které jsem vložil i fotografie svých oblíbených míst v Chemnitzu - takříkajíc jako malou mapu města: Vyrostl jsem v oblasti Heckert, chodil jsem na gymnázium Agricola, nastěhoval jsem se do svého prvního bytu na Schloßbergu, první práci jsem měl v Reichenhainu a mým oblíbeným místem je stadion na Sonnenbergu - takže se ve městě už docela dobře orientuji. Udělal jsem to tak, protože to byl nejlepší způsob, jak na první pohled ukázat svou chemnitzskou DNA.

Splnila se vaše očekávání?
Moc očekávání jsem neměl, protože, jak jsem řekl, bylo to všechno nové území a do jisté míry stále je. Samozřejmě o tom přemýšlíte, ale to, co vás čeká, zažijete až při samotném procesu. Na začátku to byla hlavně přítomnost v programové radě. Sedíte u stolu s lidmi z Chemnitzu, se kterými jsem předtím neměl moc co do činění. Jsou to všechno velmi zajímaví lidé, kteří toho už ve městě hodně kulturně i politicky dokázali a samozřejmě v tom chtějí pokračovat. Proto je velmi vzrušující s nimi pracovat. Účastním se setkání, konferencí a workshopů a sám se toho neuvěřitelně mnoho naučím. Teď bych si nesedla a neřekla, že jsem se naučila vše a vím, co Chemnitz pro Evropu znamená. Takže i pro mě je to proces učení. Toho se rozhodně podařilo dosáhnout.

Kolik hodin měsíčně investujete do této dobrovolné práce?
To se mi velmi těžko vyčísluje. Musím přiznat, že v současné době nejsem schopen investovat tolik času, kolik bych si přál. Bylo to hlavně kvůli práci. Při sedmi pracovních dnech v týdnu nebylo tolik prostoru pro zlepšení. Zasedání programové rady se konají zhruba jednou za dva měsíce. Trvají v průměru zhruba dvě až tři hodiny. A pak se občas konají konference a workshopy. Rád bych to však rozšířil tak, abych do toho v každém případě investoval dvě až tři hodiny týdně.

Narodila se v Karl-Marx-Stadtu, dvakrát opustila své rodné město, aby studovala mediální ekonomiku a sportovní management, a dvakrát se vrátila - z "lásky a vášně" k Chemnitzu a místnímu sportu. Již se zapojila jako členka pracovní skupiny projektu Chemnitz FAN a jako dobrovolnice na mistrovství světa v atletice v Berlíně. Bývalá tisková mluvčí FC Chemnitz chce upozornit na krásy, příležitosti a možnosti města Chemnitz. Je přesvědčena, že spojení kultury a sportu může přesvědčit obyvatele Chemnitz, ty, kteří se chtějí stát Chemnitz, i všechny ostatní o kouzlu města a ukázat, že Chemnitz je mnohem víc než jen město na východě poblíž Drážďan a Lipska.

Jak lidé ve vašem okolí vnímají žádost o titul hlavního města kultury?
Na začátku, když jsem jim o své přihlášce jako kulturní ambasadorka řekla, byly reakce typické. Proč to děláte? Jaký to má smysl? Co je za tím? Ale čím víc jim to člověk vysvětloval, bral je s sebou a snažil se trochu roznítit oheň a vysvětlit, proč je to pro město a obyvatele Chemnitzu tak důležité, tím víc se to lidem líbilo a byli zvědaví. Čím více se proces rozrůstá, tím je transparentnější a srozumitelnější, co nabídka pro město znamená. Ještě se mi nestalo, že by někdo řekl: "Co to děláte?

Jak se snažíte lidem vysvětlit hlavní město kultury?
Snažím se vysvětlit současnou situaci v Chemnitzu a to, kde se nacházíme. Jsme teprve na začátku mnoha úžasných věcí a tam, kam se můžeme dostat, i když jen díky procesu žádosti o titul hlavního města kultury. To je nakonec to vzrušující. Když se podíváte na Drážďany a Magdeburg, jsou samozřejmě již velmi rozvinuté, pokud jde o sebepojetí a kulturní nabídku. I když jsem se také dozvěděl, že kulturní nabídka v Chemnitzu je již neuvěřitelně rozmanitá. Chemnitz rozhodně nemá co skrývat. Bohužel si to většina lidí v Chemnitzu neuvědomuje nebo to tak nevnímá. Je to projekt, s nímž se město může jednoduše rozvíjet. Jinými slovy projekt rozvoje města pro všechny, ve kterém je místo pro každého a ve kterém se každý může najít.

Vaším koníčkem je sport. Jak ho můžete zakomponovat do žádosti o titul hlavního města kultury?
Nakonec jsem se musel sám přesvědčit, jak lze sport začlenit. Co znamená fotbal nebo sport obecně v Chemnitzu pro Evropu, je samozřejmě těžké odpovědět. Ale to, co se například každý týden děje na stadionech, je kultura fanoušků v akci, a tedy i kultura. Je to součást kultury, a proto i součást uplatnění - neděláme jen vysokou kulturu, jako je balet a divadlo, ale zdůrazňujeme všechny aspekty. Pro mě je fanouškovská kultura naprosto nedílnou součástí.

Myslíte si, že můžete inspirovat lidi, kteří chodí na stadion každých čtrnáct dní?
Nemyslím si, že je to jednodušší nebo těžší než nadchnout všechny ostatní v Chemnitzu. Proto je to pro mě v tuto chvíli stále výzva, jak k tomu nejlépe přistoupit. I když fanoušci, kteří v Chemnitzu stojí v jižní zatáčce a vytvářejí ty kreativní chorea a fanouškovské skandování, jsou součástí kultury a vnímají se tak. Je to pro ně fanouškovská kultura a ta samozřejmě hraje velkou roli. Vysvětlování, že je to také součást kultury. Proto se je můžete pokusit nadchnout pro hlavní město kultury a pro přihlášku. Je jasné, že nemusíte všechny hned přesvědčit, ale pokud je přimějete, aby o tom alespoň přemýšleli a pak se třeba sami zapojili, bude to pro kandidaturu velká podpora. V tom vidím svůj další úkol do budoucna.

Jaké jsou vaše další cíle nebo úkoly jako kulturního ambasadora?
Zatím je to hnát proces podávání přihlášek kupředu a šířit tuto myšlenku. K tomu patří i mikroprojekty, které jsou nyní ve druhé fázi velmi úspěšné. Přišlo mnoho žádostí, což ukazuje, že zájem a potenciál pro kreativní a kulturní nápady v Chemnitzu rozhodně je. Jednoduchý a bezbariérový proces podávání žádostí o mikroprojekty má ukázat, že k zapojení a rozvoji ve městě není vždy potřeba mnoho. Úkolem kulturních ambasadorů je šířit obsah po celém městě. Zajistit, aby se to, co se v různých pracovních skupinách vyvíjí a sdružuje, dostalo do povědomí obyvatel. To je další důvod, proč jsme my, kulturní ambasadoři, tak pestrá směsice.

Jak vy osobně hodnotíte příležitosti pro Chemnitz?
Jsem profesionální optimista - takže velmi dobře! Byl bych prostě nadšený. Konkurence je samozřejmě tvrdá a každé město si myslí své a chce vyhrát. Velkým cílem by samozřejmě mělo být stát se hlavním městem kultury. Ale Chemnitz už toho vyhrál neuvěřitelně mnoho, což může znít jako fráze. Například množství mikroprojektů, které vznikly. Ale myslím si, že cíl, aby se obyvatelé Chemnitzu zapojili do života svého města, byl téměř splněn. Svou roli v tom hraje i letošní výročí města, protože mnoho lidí se díky tomu vyrovnalo se svým městem a jeho historií. Myslím si, že často již byly nastaveny malé výchozí body, ze kterých se může něco dále rozvíjet, i když se nakonec nestane hlavním městem kultury. Mnohé myšlenky jsou tu stále, aniž by se k nim titul hlavního města kultury vázal.
Vzrušující na žádosti o titul hlavního města kultury je sledovat, jaké pozitivní důsledky to bude mít pro naše město. Mám také hodně co do činění s lidmi, kteří do Chemnitz přijíždějí a zpočátku si myslí, že Chemnitz je bledý, ale pak sem přijedou oni a jejich rodiny a zjistí, že to tu není tak špatné. Má kouzlo malého města, ale je to už velkoměsto. Dá se tu objevit spousta věcí, které si na první pohled možná ani neuvědomíte. Pro každého je to opravdu vzrušující.

V čem je Chemnitz dobrý?
V tom, že je na mnoha místech opravdu ještě prázdným plátnem. Tolik se tu toho dá ještě rozvíjet. Je třeba vysvětlit, že pro Chemnitz je důležité i to, že se stal hlavním městem kultury. Věřím, že je to velmi důležitá součást budoucího rozvoje Chemnitzu.

Co se ještě musí ve městě do roku 2025 stát?
Zde je samozřejmě těžké udělat všeobjímající prognózu. Byl bych ale rád, kdyby si obyvatelé Chemnitzu uvědomili, že život mimo město se může odehrávat různými způsoby. Pak se mnohé věci budou rozvíjet samy od sebe. Je to vidět na jednotlivých akcích ve městě. Když se něco děje, všichni z toho mají radost a mnoho lidí si uvědomí, že je tu spousta skvělých nabídek, které stojí za to využít.