Chemnitz se hemží

Stephanie Brittnacher

Chemnitzské příběhy a hlavy jsou od nynějška k dispozici v praktickém kapesním formátu pro ty nejmenší z nás. Ilustrátorka Stephanie Brittnacherová zachytila každodenní život ve svém adoptivním rodném městě na barevných, detailních obrázcích a kulisách. Narodila se v Hesensku a před pěti lety se přestěhovala do Chemnitz, aby si splnila svůj sen stát se ilustrátorkou na volné noze. Ve svém ateliéru na Sonnenbergu Stephanie Brittnacherová nakreslila a vytvořila první knihu skrytých objektů s výjevy z Chemnitzu. V tomto rozhovoru hovoří o své práci na knize.

Jak jste přišla na nápad vytvořit knihu o Chemnitzu se skrytými předměty? Stephanie Brittnacher: V srpnu 2017 mi zavolala paní Tiarksová z nakladatelství Willegoos Verlag a řekla mi o své sérii knih o městě se skrytými předměty. Řekla, že by do nich ráda zahrnula i Chemnitz, a našla mě při hledání regionálních ilustrátorů. Poté jsme se sešli a já jsem byl velmi nadšený nápadem ilustrovat pro knihu město, ve kterém žiji.

Takže tohle je váš první Wimmelbuch?
Můj druhý. S paní Tiarksovou jsme spolu seděly hodinu a už jsme měly všechno v malíku. Bylo už rozhodnuto, že kniha o Chemnitzu vyjde na podzim 2018, a při pohledu z okna řekla, že hledá někoho, kdo by v krátké době vytvořil knihu o skrytých objektech pro malý ostrov Spiekeroog v Severním moři. Na ostrově jsem byl jednou jako dítě a byl kouzelný. Okamžitě jsem tam byl. Cestovali jsme tam několik dní a všechno jsme si prohlíželi, fotili a já jsem si udělal první náčrtky. Po návratu domů jsem si udělal další rešerše v knihách a na internetu a pak jsem se do toho pustil.

Takříkajíc zkušební jízda?
Určitě bylo užitečné mít všechno od A do Z hotové už dříve. Získal jsem zkušenosti s kompozicí obrazu a také jsem dokázal lépe odhadnout potřebný čas. Musím počítat s tím, že na jeden obrázek budu potřebovat asi 50 hodin, plus čas na výzkum. Kvůli knize o Chemnitzu jsem opakovaně cestoval na daná místa a pokaždé jsem objevil něco nového. Například u zámeckého rybníka je malá mořská víla. Po celou tu dobu jsem si připadal jako houba, která všechno nasává, a poznal a viděl jsem Chemnitz úplně jinak.

Jsou motivy v knize skrytých objektů jedna ku jedné, nebo do nich zapojujete i svou tvůrčí svobodu?
Je to dobrá směs. Když jsem byl na nějakém místě, měl jsem někdy pocit, že bych ho mohl nakreslit úplně stejně. Pak nás také napadlo ukázat v knize skutečné lidi z Chemnitzu. Kreslil jsem lidi na stometrovém trhu na Kaßbergu, pořídil jsem si fotky ke svým skicám a vložil je do knihy. Kreslil jsem ale také lidi, které jsem pozoroval v každodenním životě, a lidi z mého osobního okolí, přátele z minulosti i současnosti, abych zobrazil kompletní realitu. Obrázky tedy ukazují hodně z mého osobního vnímání.

Na celkem šesti dvoustranách ukazuje Stephanie Brittnacherová různé tváře města pomocí vybraných scenérií v několika čtvrtích. Patří mezi ně zámecký rybník, Kaßberg, centrum města s vánočním trhem v Chemnitz, Sonnenberg se stavebním hřištěm, hrad Rabenstein s rytířským trhem a Küchwald s typickou parkovou železnicí. V pečlivých a detailních miniaturách se to na těchto místech hemží originálními a fantastickými obyvateli Chemnitzu a ukazují každodenní život ve městě.

Jak jste vybíral motivy?
Myslím, že výběr míst velmi dobře odpovídal době. V Chemnitzu se věnuje velká pozornost tomu, jak lze jednotlivé čtvrti nebo sousedství, jako je Brühl nebo Sonnenberg, oživit a navrhnout. Rodinný život se odehrává spíše na vlastním prahu a v parcích a na náměstích městských částí než například na Theaterplatz, což je důvod, proč jsem si ho nevybral. Náměstí je velmi krásné a působivé, ale je méně využíváno k prodlévání a více k atrakcím a akcím.

Co bylo největší výzvou při tvorbě motivů?
U motivů jsem se občas snažil vžít do dětské perspektivy, protože mi to pomáhalo kreslit volněji. Geografická přesnost není až tak důležitá. U motivu Sonnenbergu jsem někdy vynechával celé ulice nebo je navrhoval tak, aby zapadly do obrázku, takže i stadion dostal své místo. Spíš mi šlo o to, zachytit typický charakter a pocit čtvrti.
Každý obrázek měl svou malou výzvu. U Schlossteichu a Küchwaldu jsem hodně shrnoval a pracoval na motivech až do konce. Musel jsem si neustále ověřovat, jak daná místa a detaily skutečně vypadají, a díky tomu jsem lépe poznal nová zákoutí města.

Byly nějaké motivy, které bylo snazší pořídit?
Určitě Sonnenberg. Žiji a pracuji zde a mnoho zákoutí už znám nazpaměť. U vánočního trhu jsem si myslel, že to bude snadné, protože jsme zvolili velmi klasickou perspektivu. V létě navíc najdete spoustu fotografických šablon a informací, se kterými se mi pracovalo velmi dobře. Při kreslení jsem si však vypěstoval určitou úctu k detailům postav a oblouků svíček, které jsou pro mnoho lidí důležité. Doufám, že lidé v Krušných horách jsou spokojeni.

Chemnitz se uchází o titul Evropského hlavního města kultury 2025. Co byste si do té doby pro město přál?
Stručně řečeno: více mladých lidí, více naslouchání a více důvěry. Kvalita života v Chemnitzu, stejně jako v jiných městech, poroste díky většímu množství kultury. Velmi na mě zapůsobilo mnoho angažovaných lidí, kteří zde pořádají malé umělecké festivaly, vytvářejí nabídky, zvou lidi z celého okolí a umožňují nový pohled na město. To je třeba více podporovat a posilovat základy, aby k tomu lidé nemuseli čerpat motivaci jen sami ze sebe a stále znovu a znovu.

Wimmelbuch über Chemnitz je nyní k dostání u všech místních knihkupců.