"Musíme si promluvit."

Stefan Tschök

Motto pro kandidaturu na hlavní město kultury je již nějakou dobu hotové: AUFbrüche. Otevírání myšlenek. Vytváření prostorů. Nyní je úkolem tuto nestrannost, kreativitu a ochotu tvořit vtělit do žádosti i do života společnosti. Stefan Tschök je jedním z nich. Jako jeden z pěti kulturních ambasadorů vynáší myšlenku a motto nabídky do světa. Jak chce myšlenku hlavního města kultury ukotvit a kdo je největším soupeřem Chemnitzu v boji o titul, prozradí v rozhovoru pro Týden tvůrců.

Jak jste se dozvěděl o pozici velvyslance? Stefan Tschök: Poprvé jsem se o kandidatuře na Evropské hlavní město kultury dozvěděl v létě 2016. Existovala prvotní myšlenka. Uvědomil jsem si, že se s tím musím nejprve seznámit, protože jsem si také zpočátku myslel, že jde spíše o hlavní město umění. Pak jsem proces sledoval pozorněji a uvědomil jsem si, že usnesení městské rady bylo rozšířeno a že do procesu bude nyní zapojeno dalších pět občanů jako kulturní ambasadoři.

Proč jste se o to ucházel?
Vzhledem k tomu, že se o umění, kulturu a literaturu nesmírně zajímám, v kulturním prostředí se orientuji a věřím, že mám i dobré kontakty, napadlo mě, že by to byla příležitost se přihlásit. Přihlášek muselo být asi 60 a já jsem byl rád, že jsem byl přijat. Je to velká výzva a dobrá příležitost podílet se na utváření společnosti.

Do jaké míry odpovídala vaše představa kulturního ambasadora skutečným úkolům?
Byl jsem obeznámen s výbory, jako je řídící výbor, programová rada a kancelář hlavního města kultury, a měl jsem přibližnou představu o tom, co bude práce obnášet. Nečekal jsem však, že úkoly budou tak rozmanité a komplexní. V programové radě pracujeme velmi intenzivně, protože řada lidí je sama kreativní a chce přispět vlastními angažovanými nápady. To vede i ke kontroverzním debatám, ale ne ve smyslu nechuti k hlavnímu městu kultury, ale spíše k živé a podnětné kultuře debat.
Intenzivních setkání je neuvěřitelné množství. Pokud se chcete zapojit, musíte si naplánovat čas a brát to vážně. Možná jsem trochu podcenil celkový rozsah role kulturního ambasadora, ale nelituji toho.

Jak přispíváte k žádosti o titul hlavního města kultury?
Kulturní ambasadoři by měli využít svých možností a dovedností k tomu, aby ovlivnili městskou společnost. Tyto příležitosti vždy rád využiji. Když mě někdo osloví, jdu za lidmi: na sousedské schůze, na stranické akce, na místní zastupitelstva, do podpůrné skupiny. To je moje práce kulturního velvyslance: působit jako prostředník! Využívám své sítě k popularizaci nabídky hlavního města kultury.

Kulturní ambasadoři byli vybráni z různých tematických oblastí. Které oblasti sloužíte vy?
Ani ne tak společensko-kulturní scéně nebo sportu, ale spíše komunální sféře, například místním radám nebo správě městských částí. To je spíše moje specializace. A samozřejmě hodně mluvím s lidmi a občany města a vysvětluji jim myšlenku.

A kde začínáte? U počátků, nebo už lidé někdy slyšeli o konceptu hlavního města kultury?
Mnoho lidí si vždycky představí hlavní město umění, stejně jako já na začátku. A pak vždycky říkají: Jak máme konkurovat Drážďanům? To slýchám často, ale když jim to vysvětlíte, rychle jim dojde, o co jde.
Mám pocit, že naprostá většina lidí v Chemnitzu o tom už slyšela. Je velmi těžké změřit, jak hluboko, a uvědomíte si to až při přímém rozhovoru. Ale je třeba ještě hodně přesvědčovat. Proto si myslím, že je dobrý nápad zapojit kluby. Kluby jsou neuvěřitelně dobrými multiplikátory. Prostřednictvím svých klubových aktivit mohou být velkou oporou pro kandidaturu na Evropské hlavní město kultury.

Co si myslíte, že si obyvatelé Chemnitzu o kandidatuře skutečně myslí?
Jak už to u obyvatel Chemnitz bývá, jsou zpočátku skeptičtí. Představuji si však, že tuto skepsi lze překonat dobrými a udržitelnými informacemi. V mnoha rozhovorech jsem se setkal jen s několika málo případy, kdy někdo řekl, že nechce, aby se Chemnitz ucházel o kandidaturu. Lidé si to uvědomují a podpoří to, pokud proces stabilizujeme. Může být obtížné, pokud se o tom lidé dlouho nedozvědí.
Pak o tom začnou pochybovat. Nesmíme ale zapomínat, že existuje povinnost poskytovat A shromažďovat informace. Je třeba se také snažit otevřít se procesu! Jinak budete mít stále pocit, že jste o tom nic neslyšeli.
Nemám také problém s tím, když lidé říkají, že jsou k celé věci stále skeptičtí, protože zatím nedokážou posoudit přínosy a dopady. Ale raději to, než aby se někdo úplně uzavřel. Potřebujeme pokračující dialog.

Co město získá, když se stane hlavním městem kultury?
To je na celé věci ta nejzajímavější otázka. Vidím dva důležité body, které by mohly městu z kandidatury prospět. Zaprvé, pokud se nám podaří během procesu podávání žádosti zaměřit celý rozvoj města na jedno téma: Intervence pro umění ve veřejném prostoru, občanská angažovanost, zapojení různých spolků. Dobrým příkladem jsou mikroprojekty. Počet žádostí se zvyšuje a to je dobré znamení, že lidé mají zájem a že to chtějí. Už samotný proces podávání žádostí by mohl být pro naše město přínosem.
A za druhé, pokud Chemnitz titul získá a stane se skvělým hlavním městem kultury v roce s udržitelnými projekty, které budou mít i nadále dopad, naší image to velmi prospěje. Zbavte se image šedé myši! Musíme posílit naše společné sebevědomí. Přínosy nelze vyjádřit v eurech a centech, ale myslím, že přínosy posílení sebevědomí obyvatel Chemnitzu jsou obrovské.

Jak vidíte šance Chemnitzu na zisk titulu?
Máme velmi dobré šance, ale myslím, že máme i konkurenci, zejména z Magdeburgu, která by nám to mohla ztížit. Magdeburg je v podobné strukturální situaci jako Chemnitz a nakonec by to mohl být vyrovnaný souboj.

Ale jak by Chemnitz mohl tento závod vyhrát?
Naše město zažilo v souladu s heslem "AUFbrüche" ještě větší trhliny než Magdeburg, zejména kvůli přejmenování na Karl-Marx Stadt a přejmenování zpět, a muselo z těchto trhlin ještě více vyrůst. Pokud budeme žít podle hesla "AUFbrüche", pak by to mohlo být to malé rozhodující klíště, které z nás udělá Evropské hlavní město kultury 2025.