Poslední díl skládačky

Dorothee Lücke

Na stěně jsou vyvěšena jména mnoha mužů, kteří dříve působili jako faráři kostela svatého Jakuba. Velké obrazy v nádherných rámech ukazují významné mužské osobnosti farnosti. Mezi nimi sedí Dorothee Lückeová, první žena, farářka evangelicko-luteránské farnosti svatého Jakuba Johanise v Chemnitz. Pastorační funkci zastává od roku 2014 a v tomto rozhovoru pro Macher der Woche hovoří o posledním chybějícím dílku skládačky v historii kostela svatého Jakobiho.

Slavnostním otevřením Hesensko-Breuerského oltáře 20. května je soubor od jeho zničení za druhé světové války opět kompletní.
Jaký z toho máte pocit? Dorothee Lücke:Jako farnost jsme rádi, že je oltář zpět, protože s ním byla spojena i dlouhá historie restaurování. Je to takříkajíc základní kámen v dějinách roku 1945, ale zároveň si uvědomujeme, že se stále objevují nové věci, pokud chcete udržovat tak velkolepou stavbu. Zachování kostela je úkol pro mnoho a mnoho generací. Prozatím jsme ale velmi rádi, že se nám podařilo realizovat restaurování oltáře.

Ti byli odkázáni na dary. Bylo obtížné získat potřebné finanční prostředky?
Byla to pro nás velmi příjemná zkušenost. Lidé byli ochotni dát peníze na Hesensko-Breuerský oltář, který symbolizuje minulost Chemnitzu. Oltář je volně přístupný všem obyvatelům Chemnitz i turistům. V centru města máme relativně málo věcí, které si můžete prohlédnout bez placení vstupného. To zde jistě hrálo svou roli. V každém případě byla účast na darech živá. Oltář je také něco velmi trvale udržitelného, bude stát po staletí. Oltář je také velmi úzce spjat s historií Chemnitzu. Možná, že ochotu darovat ovlivnilo i 875. výročí města, protože lidé se o historii města více zajímají. Tento oltář pochází z roku 1504 a byl vždy určen pro Chemnitz. Je to tedy kus historie města.

Čím je Hesensko-breuerský oltář tak výjimečný?
Peter Breuer je skvělý umělec z našeho regionu, který se učil u německého sochaře Tilmana Riemenschneidera. Dlouhou dobu byl velmi úspěšný, ale pak prošel desetiletími, kdy už nebyl uznáván. Má velmi specifický rukopis. Některá jeho díla jsou k vidění také v muzeu Schloßbergmuseum. Hodně pracoval společně s Hansem Hessem. Breuer vytvořil vyřezávané postavy a Hesse obrazy na vnitřních křídlech oltáře. Vnější křídla byla kdysi také vyzdobena, ale v průběhu dějin byly například obličeje vyškrábány. Po reformaci nastal problém s figurálními obrazy. Rány a šrámy jsme ponechali tak, jak jsou, abyste viděli, že oltář prošel historií.
Předpokládá se také, že tváře postav na oltáři jsou tvářemi bývalých obyvatel Chemnitzu. To je neuvěřitelně vzrušující.

Co se plánuje na den slavnostního otevření?
Slavnostní vysvěcení se uskuteční na Bílou neděli. Svatodušní svátky jsou beztak velkým církevním svátkem, takříkajíc zrozením církve. Takže je perfektní, že nový oltář posvětíme právě v tento den. Přijede zemský biskup z Drážďan. Společně s farností svatého Kříže Pauliho budeme slavit velkou bohoslužbu. Srdečně pozváni jsou také všichni lidé, kteří darovali a podíleli se na výběru návrhu, například Dr. Ingrid Mössingerová. Bohoslužby se samozřejmě zúčastním i já. Společně přineseme nádoby na přijímání, položíme je na oltář a poté poprvé použijeme oltář.

Na oltář proběhla soutěž o návrh. Čím vynikl vítězný návrh?
Dnes je možné opět využívat celý prostor kostela, takže oltář se musel zvětšit, aby zaplnil celý kostel. Následně jsme uspořádali soutěž na nové umístění oltáře v kostele. Nakonec zvítězila autorská dvojice Lutzenberger. Měla být zdůrazněna vzácnost oltáře, středověký aspekt. Vše kolem něj bylo vizuálně ztlumeno a navrženo v moderním stylu. Obyčejný pískovec a pozlacená stéla, v níž se odráží dopadající světlo. Křídla jsou v současné době uzavřena a oltář je poněkud zakrytý, abychom při inauguraci mohli ještě zažít moment překvapení.

V roce 2014 jste byla jmenována první ženou ve farnosti. Byl to pokrok, nebo dlouhá doba?
Historie žen ve farní službě je ještě poměrně mladá. Kněžství všech věřících existuje v protestantské církvi vlastně už od reformace, která byla zavedena v Chemnitz v roce 1539. To znamená, že všichni pokřtění mají stejnou hodnotu, a proto mohli zastávat kněžskou službu: muži i ženy. V praxi jsou však ženy v naší zemské církvi pastorkami se všemi právy teprve 50 let. Prožívám to jako normalitu a myslím si, že je pro naše církve dobré, že máme pastory a pastorkyně. Jako žena možná do jisté míry vnášíte do farnosti i jiné problémy. Myslím, že už bylo na čase!

Protestantská církev už tedy není čistě mužskou doménou. Co je ale podle vás ještě třeba změnit?
Ženy by měly být v některých úřadech a pozicích významnější. Každopádně je před námi ještě dlouhá cesta, než se ženy vyrovnají mužům ve všech oblastech. Ale to se netýká jen církve. Myslím, že je to problém mnoha oblastí společnosti. Čím vyšší pozice, tím méně žen, a to jak v církvi, tak v jiných profesích.
Je třeba změnit pracovní profily, včetně slučitelnosti práce a rodiny. Ženy jsou velmi kritické a ptají se, zda je práce slučitelná s jejich dětmi nebo partnerstvím. Pokud to znamená, že musíte pracovat 70 hodin týdně jako církevní superintendent, jako žena si dvakrát rozmyslím, zda to opravdu chci dělat. Něco se musí změnit, například to, že takové vedoucí pozice mohou být sdílené. Superintendent může být i na částečný úvazek, což je možné téměř na všech pozicích.

Jaké problémy jste řešila jako farářka ve farnosti?
Angažuji se například v ekumenické práci pro ženy. Také si myslím, že někdy čtu biblické texty jinak. Je pro mě důležité, aby bylo jasné, že Bůh není ani muž, ani žena a že obě pohlaví jsou si před Bohem rovna. Porod, těhotenství a nedobrovolná bezdětnost jsou témata, kterými se v církvi zabývám, což může mladým ženám také usnadnit přístup do církve. Do církve ale samozřejmě nepřináším jen ženská témata.

Čeho byste chtěl jako pastor ještě dosáhnout?
Rád bych dal jasně najevo, že tento sbor je otevřený všem! Ráda bych také rozšířila otevírací dobu, abychom byli místem, kam mohou lidé z Chemnitz přijít a cítit se bezpečně, i když nemají s evangelickou církví nic přímo společného. Debata o vyzařování křesťanství, a to i v podobě kříže, je v současné době velmi aktuální. Jako církev máme čím přispět. Respektování práv slabších nebo to, že všichni lidé mají stejnou hodnotu: tyto hodnoty můžeme předávat. Jako církev se musíme více angažovat. Rádi bychom v této oblasti rozvíjeli více programů.

Chemnitz se uchází o titul Evropské hlavní město kultury 2025. Čeho chcete do té doby dosáhnout?
Přihláška je velmi dobrá věc. V Chemnitzu se mi opravdu líbí, je to město s velkým potenciálem. Všichni jsme tu potřební. Do té doby doufám, že se vzájemně lépe propojíme, že budeme vědět, kdo co dělá. Mnoho networkingových setkání už probíhá v rámci žádosti o titul hlavního města kultury. Jako církve můžeme přispět k historii města na jedné straně a k náboženskému životu dnes na straně druhé. Jako církev bychom zde chtěli být nápomocni. V Jakobikirche například často pořádáme výstavy a koncerty a tento prostor bychom nabídli i v rámci žádosti o hlavní město kultury. Budova kostela slouží také jako výchozí bod pro průvodce, protože je skvělým místem pro ilustraci historie Chemnitzu. Jsme také místem, kde se pravidelně 5. března koná bohoslužba za mír. K tomu všemu můžeme přispět.