Těžký rok po výstupu

Mario Schmidt

Ženský házenkářský tým HV Chemnitz se momentálně nachází v neobvyklé situaci. Minulá sezóna byla nejlepší v historii klubu. S "čistým štítem" 22 vítězství pochodoval tým trenéra Thomase Sandnera Oberligou a s přehledem postoupil do 3. ligy. Po první polovině sezony se však chemnitzské ženy nacházejí na sestupovém místě - aktuálně je od sestupu dělí dva body. Zodpovědní však nepanikaří, jak vysvětluje generální ředitel Mario Schmidt. Tým kolem něj a trenéra Sandnera s klidem a rozvahou zformoval HVC v úspěšný klub. Jak se to podařilo, vysvětluje Mario Schmidt v rozhovoru pro tento týden v rubrice Doer of the Week.

Představoval jste si, že první rok ve 3. lize bude tak těžký? Mario Schmidt: Když pochodujete středoněmeckou nejvyšší soutěží s 22 výhrami, máte vlastně stabilní kádr. S tím pak jdete do nové sezony. Pokud ale přijdete o klíčové hráče, je to hořká ztráta. Proto je škoda, že jsme se ocitli v této situaci. Před sezonou jsme se podívali na konkurenci a uvědomili jsme si, že s ní můžeme držet krok. Dokázali jsme držet krok i v předsezónních zápasech proti soupeřům vyšší třídy.

Takže situace je způsobena zraněními?
Ano, v současné době nám chybí naše bývalé druholigové hráčky Anja Schulzeová a Melanie Beckertová. Naše chorvatská hráčka Petra Starcek, bývalá bundesligistka, se po zranění kolena a natržených svalových vláknech vrátila na palubovku teprve koncem prosince. Proto jsme museli dát velkou zodpovědnost mladým hráčkám, které jsme vlastně chtěli během roku nebo dvou vybudovat.

Co vám dává naději na udržení v lize?
Jsme optimističtí, že se seznam zraněných zúží a s naší novou posilou Katarzynou Skoczynskou máme další možnost. Zbývá nám ještě deset zápasů a musíme se jen ujistit, že získáme potřebné body. S tím chceme začít už v sobotu. Věřím také, že tým je i přes všechny problémy stabilní. Ani v první polovině sezony jsme nebyli sestřeleni.

V neděli zavítá HSG Plesse-Hardenberg do Sachsenhalle Chemnitz. Výkop je v 16.30 hodin. V první části dokázaly ženy HVC vybojovat venkovní výhru 20:25, což je jedno ze dvou vítězství v první polovině sezony. Na to chtějí samozřejmě navázat. "Do sestavy se pravděpodobně vrátí Anja Schulzeová, naše pravé křídlo, a s Katarzynou Skoczynskou jsme v zimní přestávce podepsali další hráčku, která nás učiní univerzálnějšími," říká před "mimořádně klíčovým zápasem" Mario Schmidt.

V sobotu 500 kilometrů do Birkenau - kdysi jste mluvil o "profesionálním sportu pro amatéry". Na předchozích výjezdech autobusem 4800 kilometrů. Není to někdy frustrující?
Musíte se usmívat, když používáte slovo "Oststaffel". A pak cestujete do Mohuče, Birkenau, Plesse u Göttingenu. Je to trochu absurdní, když hrajete ve východní divizi a pak musíte cestovat až do Mannheimu. Na druhou stranu na východě není tolik týmů: Frankfurter HC, který hraje velmi dobrou roli v severní divizi, Altlandsberg a Schwerin. V lize máme také HC Lipsko a Markranstädt.

V posledních letech jste zde s klidem a rozvahou něco vybudovali - což vyvrcholilo tím, že po 20 letech hrajete opět 3. ligu. Co se od vás mohou ostatní kluby naučit?
To také nevím! V každém případě to má něco společného se stabilitou a kontinuitou. Samozřejmě k tomu patří i trocha štěstí na lidi. S Thomasem Sandnerem jsme se před 14 lety hledali a našli. Tehdy jsme hráli Sachsenligu. O dva roky později se k nám pak připojil Jörg Engelmann (pozn. redakce: 2. zástupce generálního ředitele). Jelikož jsme všichni na stejné vlně, tak to k sobě prostě sedí.
Nemusíme - jak bych to řekl - něco prosazovat silou. Místo toho se snažíme na jedné straně dívat trochu doleva a doprava a na druhé straně získávat vždy ty správné lidi. Kontinuita zúčastněných lidí, ale také stabilita v týmu je asi receptem na úspěch. Máme spoustu holek, které jsou s námi už relativně dlouho, a vždy se nám podařilo, že jsme museli dělat jen selektivní změny.
Říkat, že vše bylo harmonické, je nesmysl. Ale když jsme se pohádaly, tak jsme to řešily interně a nezveřejňovaly jsme to. Je důležité mluvit stejným jazykem.

Schmidtovo angažmá v HVC se zrodilo z pivní nálady, která ho po letech dostihla - opět na pivním tácu. "Moje žena hrála házenou a já jsem sedával na tribuně a sledoval zápasy v NDR a regionálních ligách," říká. Na konci devadesátých let byl na vánočním večírku ženského týmu osloven, zda by se nechtěl v klubu něčemu věnovat jako dobrovolník. "Protože náš syn závodně plaval a já ho doprovázel, tak jsem to zrušil. S dodatkem, že mě mohou požádat znovu v roce 2003." Tuto odpověď napsal na pivní tácek. "Tu mi v roce 2004 položila zpět na stůl tehdejší prezidentka Kathrin Neumeierová," říká se smíchem jednatel středně velké výtahové společnosti.

Ale sportovní úspěch musí být stále správný, jinak by došlo k nepokojům.
To je pravda. Ale snažíme se to také udržitelně hnát kupředu. Například postupně budujeme práci s dětmi a mládeží, abychom do ženských týmů integrovali vlastní mládež. Ale pak jsme také hledali, kteří potenciální nováčci zvenčí by se k nám mohli hodit. Spíše jsme se rozhlíželi po okolí. Před devíti lety jsme podepsali první dvě hráčky ze Schneebergu. V roce 2010 jsme se pak s Catrin Grützmannovou a Anjou Noackovou vydali o něco dál, do Drážďan a Görlitzu. V roce 2011 jsme s oběma hráčkami postoupili do Mitteldeutsche Oberligy. Tak jsme se rok po roce, kousek po kousku, vyvíjeli. Pak jsme si také řekly, že házená je jedna věc, ale musíme se také postarat o to, abychom ji sdílely s lidmi kolem nás. V letech 2010 až 2012 jsme ve spolupráci se sponzory vynaložili poměrně velké množství peněz na reklamu pro náš klub. To se nyní vyplácí.

Ze sportovního hlediska jste sice sestoupili, ale z hlediska divácké přízně jste na prvním místě ze všech 48 třetiligových týmů. Jste na to hrdí?
Určitě! Jste na to pyšný. Zvlášť teď, když hrajeme proti
HC Lipsko, kdy bylo v aréně přes 500 diváků. To je opravdu šílené. Bláznivé je, že jste s tím vyrostli, ale někdy se musíte štípnout. Věřím také, že celý tým je hrdý a hraje tady rád. I to je na něm znát.

Neuvažujete někdy o tom, že byste své domácí zápasy hráli ve sportovní hale poblíž centra města?
Sachsenhalle je naše domácí hala. Myslím, že bychom museli mít stabilně 500 diváků, než bychom uvažovali o tom, že půjdeme někam jinam. Do haly se vejde 650 lidí a blízkost diváků k hřišti a podpoře je tak akorát. Sachsenhalle byla také vylepšena kvůli našemu postupu. Musím poděkovat především městu. Měli jsme problém, že vzdálenosti mezi diváky a hřištěm nebyly v pořádku. To bylo revidováno a realizováno.

Jste vlastně zklamaný, že házená nyní hraje ve městě podřadnou roli?
Na jednu stranu si myslím, že jsme jako HVC probudili házenou ze spánku. Na druhou stranu, příliš málo klubů dělá něco v dětském a mládežnickém sektoru. A když už se něco děje, nemusíme nutně spolupracovat. Za ty roky se nám nepodařilo rozšířit házenkářský program tak, abychom mohli říct, že máme basketbalu ve městě co nabídnout.

Zlepší se to opět?
Poměrně dobře se nám daří v oddíle minižáků. Máme tam 25 dětí. Doufáme, že se nám je podaří dobře prosadit. Naše mládežnické béčko je momentálně na třetím místě Sachsenligy. Máme zde opravdu velké talenty a očekáváme, že za rok až tři roky je uvidíme ve třetí lize. Celkově se počet našich členů drží na konstantním počtu kolem 150, z čehož polovinu tvoří děti a mládež. Abychom se však mohli v budoucnu dále rozvíjet, musíme se všichni zamyslet. Házená je náročný technický sport, takže nestačí trénovat jen jednou týdně. Příliš balíme naše děti do vaty. Rozhodnutí trenérů jsou často kritizována, což jim neulehčuje práci. Házená je týmový sport, takže není jen o jednotlivci. Člověk, který sedí na lavičce, je také součástí týmu a zaručeně dostane svůj herní čas. Všichni bychom měli odsunout své ego do pozadí. Pak jsem optimista a věřím, že házená bude i nadále postupovat.

Existuje vlastně nějaký cíl, kterého byste chtěl s klubem v příštích letech dosáhnout?
Chceme stabilizovat třetí ligu. To je hlavní cíl. Dalším cílem je, aby naše práce s dětmi a mládeží byla důsledná. Vlastně chceme hrát Sachsenligu ve všech věkových kategoriích. Všechny věkové skupiny znamenají D-, C-, B-mládež. V současné době hrajeme v Sachsenlize pouze s B týmem.

Otázka na závěr - na hony vzdálená sportu - Chemnitz se chce v roce 2025 stát Evropským hlavním městem kultury. Co si o tom myslíte?
Ať už řešíte jakékoliv projekty, vždy je důležité prezentovat se navenek. Dlouhá léta jsem pracoval v Lipsku, takže jako obyvatel Chemnitz musíte být silný. Říkám, podívejte se na centrum města. Možná tam není centrum jako v Lipsku nebo staré město jako v Drážďanech. Ale Chemnitz má také krásná, zajímavá zákoutí. I když se podíváte na muzejní krajinu, Chemnitz má co nabídnout.
Chemnitz je vždy ve stínu jiných měst. Nevnímám to jako negativní věc. Myslím, že to může město jen posunout dopředu. Vždycky mám pocit, že jsme v hlubokém spánku a zvenčí nás nikdo ani nepozná. Ale město si to zaslouží. Mně se tu žije dobře.