Projev na hlavní akci Dne míru v Chemnitzu 5. března 2022

Dámy a pánové,
Vážení členové pracovní skupiny pro Den míru
Vážený pane Lottigu

Vážení obyvatelé Chemnitzu,

Nejprve se ozvalo vzdálené hučení. Pak ohlušující hluk. Pískání, vytí, řev a rány. Osvětlený obzor v noci, ohnivé koule na obloze, silné vibrace, třesoucí se zdi. Kvílí sirény, městem se valí tanky, kulky narážejí do domů.

Matky spěšně budí své děti, balí si do tašek pár věcí a hledají úkryt v podzemních stanicích metra. Modlí se, aby zdi vydržely, aby se stropy nezřítily. Hrůzná realita, která v těchto dnech dohání lidi.

Tyto depresivní obrazy nejsou z minulosti. I když jsou si podobné, nemluvím o 5. březnu 1945. Ne, jsou drsným popisem současné situace na Ukrajině.

[Pozdrav],

Málokdy byl 5. březen, Den míru v Chemnitzu, tak významný jako dnes.

Uskutečnilo se to, co by opravdu málokdo považoval za možné: Vladimir Putin napadá celou Ukrajinu. Ruský útok na evropskou zemi nás šokuje. V šoku a zmatku sledujeme toto porušení mezinárodního práva v Evropě. Když šok opadne, dostaví se hněv. Hněv nad útoky, hněv nad válkou na našem kontinentu v rozsahu a druhu, o němž jsme si mysleli, že patří minulosti.

Vladimir Putin útočí na Ukrajinu soustředěnou vojenskou silou Ruska, raketami, řízenými střelami, stíhačkami, bombardéry a tanky. Jeho tanky obkličují města, tento válečný štváč odpaluje rakety na obytné bloky, nechává vyhořet v dýmu domovy bezpočtu lidí. Zdá se, že mu na životech nevinných civilistů nezáleží.

Lidé umírají v krupobití bomb, mnoho jich je zraněno. Zoufalé matky pláčou pro své mrtvé děti. Rodiny pro své blízké. Všichni stojí před troskami své existence. Jizvy přeživších přetrvávají celý život. Každá oběť je příliš mnoho.

Soucítíme s lidmi na Ukrajině a vyjadřujeme jim solidaritu. Před několika týdny jsem se zde na radnici setkal se starostou Melitopolu Ivanem Fedorovem. Hovořili jsme o ukrajinských lékařích, kteří přijíždějí do Chemnitz na další školení. Hovořili jsme o plánu místní dopravy a přemýšleli o výměně studentů mezi oběma městy. Na ničem z toho už nezáleží.

Protože teď Ivan Fedorov a občané jeho města bojují za svou zemi, své město a své životy. On je jen jednou z mnoha tváří této války. Ale on a jeho občané jsou mi obzvlášť blízcí, protože se s nimi osobně setkávám. Naprosto nepředstavitelné.

Ale není to jen útok na Ukrajinu, je to útok na celou Evropu. Útok na demokracii a mír v Evropě.

Tento demokratický majetek je třeba chránit. Musíme se za demokracii postavit a bránit ji před jejími nepřáteli. Nemusíme to dělat někdy. Musíme to udělat hned.

[Pozdrav],

Již 77 let si připomínáme tento 5. březen, který byl plný strachu a ničení. Vzpomínáme, jak bestiálně si počínala válečná mašinérie za druhé světové války, jak kruté byly násilné činy národních socialistů, jak byla naše města ničena krupobitím bomb, jak se ze dne na den tříštily vyhlídky lidí a měst do budoucna.

Již dvacet let není tento den pouze dnem vzpomínek. 5. březen je naším dnem míru. Den zamyšlení, proti zapomínání a proti instrumentalizaci. Není to jen den mrtvých, ale především den živých. Když praktikujeme kulturu vzpomínání, nikdy nejde jen o minulost. Jde o budoucnost naší společnosti.

Společně s občanskou společností chceme tento strašný den v roce 1945 zařadit tam, kam patří. Je to strašná událost, jejíž původ je třeba znát, abychom si uvědomili její následky a dopady. V kombinaci s myšlenkou budoucnosti: musíme zachovat mír.

To platí nejen pro Chemnitz, ale i pro Německo, Evropu a celý svět.

V souladu s dnešním programem Dne míru a v návaznosti na Ledové kouzlo nyní uvidíme na velkém plátně olympijské freestylové bruslení naší čestné občanky Chemnitz Katariny Wittové. Jedná se o originální záznam Mezinárodního olympijského výboru z roku 1994, v němž bruslila na mírovou píseň "Tell me where the flowers are", která byla věnována lidem z bosenské války v roce 1994.

(Převažuje mluvené slovo)