Projev na slavnostním kladení věnců 5. března 2022

Vážení poslanci Spolkového sněmu, Saského zemského sněmu a městské rady Chemnitz,
Dámy a pánové,
Vážení občané města Chemnitz,

5. března 1945, pondělí: poté, co na Chemnitz ráno dopadlo již téměř 600 tun bomb, pokryla večer ulice měkká bílá vrstva sněhu. Klidná nálada však klame. O 77 let později hovoříme o nejhorší noci v novodobé historii města.

Té noci zahynulo v plamenech a troskách 2100 lidí. Zabily je padající trosky, zasáhly je bomby. Udusili se nebo uhořeli.

Každý rok na Den míru v Chemnitzu zveme my, město, současné svědky této noci. Právě včera znovu. Tato setkání, rozhovory a osobní setkání se mě vždy hluboce dotknou. Udržují vzpomínky živé a umožňují mi sdílet utrpení tehdejších lidí.

Ponořuji se s nimi do jejich prožitků, sdílím jejich utrpení, procházím s nimi a jejich rodinami rozbombardovaným Chemnitzem. Stojím na horách trosek a popela a zoufale hledám přeživší. Slyším nářek zraněných a raněných. Všechno bylo zničeno. Všude zkáza, trosky. Bída a strach, ale i štěstí, že přežili, byly blízko sebe.

Svědci té noci, ti, kteří přežili, mají pro mě ve své přítomnosti neuvěřitelnou auru, protože hrůzu té noci, kterou způsobil teror nacionálního socialismu, museli zažít na vlastní kůži. Jejich příběhy jsou tak živé, vzrušující, a přitom tak kruté a znepokojivé.

To budeme moci zažít po mém projevu, kdy dva současní svědci podají svá svědectví.

[Pozdrav],

Pro nás všechny v Chemnitzu je 5. březen dnem vzpomínek a zamyšlení. A tak to má a musí zůstat.

My, dnes žijící, neneseme žádnou osobní vinu za genocidu, která vznikla v Německu před téměř osmi desetiletími.

Neseme však velkou odpovědnost za to, aby to, co se stalo, zůstalo nezapomenuto. I když většina z nás není současnými svědky, je naší povinností naslouchat těm, kteří to tehdy museli zažít. Naslouchat jim a udržovat tak jejich vzpomínky při životě.

Máme velkou odpovědnost za to, aby se pravdy o tehdejší době předávaly z generace na generaci.

A nesmíme dopustit, aby byla památka německých obětí druhé světové války zneužita.

[Pozdrav],

Doufali jsme, že se lidé z této historie poučí. Mladá generace si může jen představovat, jaké štěstí je žít v zemi, kde se již 77 let neválčí. Kde mohou v noci v klidu spát, kde nemusí hledat něco k jídlu, kde se nemusí dívat na oblohu se strachem, kde se nemusí bát o své blízké, kde se mohou cítit bezpečně.

O to více šokují záběry, které k nám v posledních dnech dorazily z Ukrajiny. V Evropě opět vládne válka a strach. Nikdo opravdu nedokáže pochopit, že v 21. století musíme být svědky války na evropské půdě.

Soucítíme s lidmi na Ukrajině a vyjadřujeme jim solidaritu. Právě před několika týdny jsem se na radnici v Chemnitzu setkal se starostou Melitopolu Ivanem Fedorovem. Hovořili jsme o ukrajinských lékařích, kteří přijíždějí do Chemnitz a absolvují zde další školení. Hovořili jsme o místním dopravním plánu a přemýšleli o výměnách studentů mezi oběma městy. Na ničem z toho už nezáleží.

Protože teď Ivan Fedorov a občané jeho města bojují za svou zemi, své město a můj život. On je jen jednou z mnoha tváří této války. Ale on a jeho občané jsou mi obzvlášť blízcí díky osobnímu setkání. Naprosto nepředstavitelné.

Minulý čtvrtek nechal Vladimir Putin napadnout celou Ukrajinu. Jeho tanky obklíčily města, tento válečný štváč ostřeloval raketami obytné bloky, nechal vyhořet domy nespočtu lidí. Zdá se, že mu na životech nevinných civilistů nezáleží.

Rodiny jsou rozděleny, děti se musí loučit s otci, ženy s manželi.

Všichni stojí před troskami své existence. Jizvy přeživších zůstávají na celý život. Každá oběť je příliš mnoho.

[Pozdrav],

Na události kolem roku 1945 nesmíme zapomenout, nemáme-li se stát lhostejnými k válečným událostem. Bez ohledu na to, kde na světě proti sobě lidé bojují nebo střílejí. Vždy je to civilní obyvatelstvo, které musí snášet utrpení, zejména děti, protože se jim zážitky vypalují mnohem hlouběji do mysli. Proto nesmíme na válku nikdy zapomenout. Musíme o ní lidem znovu a znovu vyprávět.

Je v rukou nás všech, jak bude náš svět v budoucnu vypadat.

Vzhledem k celosvětové politické situaci je letošní Den míru výjimečným dnem. Dnes večer musí Chemnitz vyslat signál míru. Signál, že mír nelze nikdy považovat za samozřejmost.