Objevte historii: Nikolaitor - Falkeplatz
Nikolajská brána
Západní městská brána nese své jméno podle starého kostela Nikolaikirche ze 14. století na kopci Niklasberg. Reprezentativní novogotická novostavba z roku 1885 byla v roce 1945 zničena.
Na počátku 17. století stálo v rozrůstajícím se Nikolaivorstadtu před Nikolaitoriem již 55 domů. Nacházel se zde také významný Nikolajský mlýn. Největší moučný mlýn ve městě byl v provozu od 15. století až do počátku 20. století. Kupci cestující po silnici z Franků a Vogtlandu museli projít tímto vjezdem do města, než mohli vstoupit do rušné ulice Lange Gasse. O významu této městské brány svědčí i to, že zde byly umístěny stáje městské rady.
Stavebně byla postavena podle vzoru Chemnitzské brány a pravděpodobně byla také postavena v první polovině 16. století. Pouze hřebenová věžička nese na dobových vyobrazeních barokní kopuli. Ta vznikla poté, co v roce 1629 v důsledku úderu blesku shořel krov, který musel být následujícího roku spolu se zvonicí znovu postaven. Stejně jako nad johanitskou věží i Nikolaitor zdobily velké hodiny.
Během třicetileté války bylo město několikrát napadeno a dobyto například Švédy. Když 8. srpna 1643 císařská liga střílela na městské hradby, aby je znovu dobyla, zřítily se až k bráně. V důsledku toho byl zbořen i kamenný most u Nikolajské brány.
V roce 1833 byla brána i s domem Röhrmeisterwohnung prodána obchodníkovi Zinnovi. Ten nechal obojí zbourat a ve stejné ose jako Lange Gasse nechal postavit třípatrový obytný dům. Od záměru postavit na zasypaném příkopu divadlo však bylo upuštěno a později byl realizován u bývalé klášterní brány.
Falkeplatz
Nikolaivorstadt se stal oblíbenou průmyslovou lokalitou. Carl Bruno Falke, typický "self-made man", vybudoval do roku 1893 z továrny na rukavice a punčochy Ebert, která se nacházela mezi řekou Chemnitz a Nikolaimühlengraben, úspěšný podnik. Když soukromý majitel v roce 1907 během cesty po světě v Singapuru zemřel, odkázal své jmění ve výši 1,3 milionu marek rodnému městu na dobročinné účely. Na jeho počest bylo náměstí u bývalého Nikolaitoru přejmenováno na Falkeplatz a jeho obytná a tovární budova se stala součástí městské správy jako společenské centrum.
Po zaklenutí řeky Chemnitz, které bylo dokončeno v roce 1914, se Falkeplatz vyvinul v hustě zastavěné a městské centrum přímo naproti křižovatce s ulicí Lange Straße.
Deutsche Bank se rozhodla pro novou prestižní budovu v Chemnitz již v roce 1918. Stavební práce byly nakonec zahájeny v roce 1922 na pozemku na Falkeplatz, ale kvůli hyperinflaci nemohly pokračovat až do roku 1925. Poté, co městská rada v Chemnitz projednala klady a zápory dvanáctipatrového mrakodrapu, a to i s ohledem na zdravé ovzduší, klid a výhled v horních patrech, se plánování dnešní pětipatrové budovy ujal Erich Basarke. Fasáda jemně kopírovala křivku Falkeplatzu a byla postavena ze světlého mušlového vápence.
Po druhé světové válce zůstala z Nikolaivorstadtu pouze budova Deutsche Bank, budova bývalé spořitelny (dnes Gunzenhauserovo muzeum) a kino Metropol.