Položení základního kamene 5. října 2020

Kameny úrazu pro Heinricha Guttmanna a Ilse Guttmannovou

Obchodník Heinrich Guttmann se narodil 24. listopadu 1892. Jeho otec Salo Guttmann se ve městě proslavil jako majitel obchodu s textilem. Na začátku roku 1928 se Guttmann v Breslau oženil s Ilse Cohnovou. Ve dvacátých letech se angažoval v Německé lize pro lidská práva v Chemnitzu. Na jaře 1933 byl kvůli tomu vzat do "ochranné vazby". Policejní šéf mu doporučil, aby opustil zemi. Právě v té době se mu však narodil syn Werner. V roce 1934 Guttmann emigroval do Milána. Jeho žena a syn ho následovali o čtyři roky později. Od roku 1939 žila rodina v Palestině. Do západního Německa se manželé vrátili v roce 1958. Heinrich a Ilse Guttmannovi žili až do své smrti ve Frankfurtu nad Mohanem.

Kmotři: MUDr:
Heinrich Guttmann - žák a učitel na gymnáziu Georgius Agricola.
Ilse Guttmannová - Gisela Flämigová

Kámen úrazu pro Fritze Matschkeho

Soustružník železa Fritz Matschke se narodil 16. prosince 1899. Do KPD vstoupil již v roce 1919. Uprostřed světové hospodářské krize se připojil k Revoluční odborové opozici, která KPD založila. Dne 13. listopadu 1932 byl zvolen do městské rady. V červnu 1933 byl Matschke za svou politickou činnost zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenburg. Po návratu pracoval jako soustružník ve slévárně Krautheim. Pod jeho vedením zde vznikla ilegální odbojová skupina. Matschke byl 2. března 1945 znovu zatčen a poslán do koncentračního tábora Flossenbürg. Odtud byl 16. dubna 1945 poslán na nechvalně známý pochod smrti do Dachau. Trpěl tyfem a 3. května 1945 zemřel na ošetřovně.

Sponzor: VVN-BdA Chemnitz

Kámen úrazu pro Magdalenu Nollovou

Učitelka Magdalena Noll se narodila 26. července 1903 v Reichenbachu/Vogtlandu. Její matka, pokladní, zemřela v raném věku na tuberkulózu. Její otec, židovský obchodník, pravděpodobně v raném věku emigroval do Palestiny. V období inflace pracovala Magdalena Nollová jako cizojazyčná korespondentka. V roce 1926 se provdala za lékárníka Hanse Nolla. Manželé měli dvě děti: Margaretu a Dietera. V době nacismu hrozil rodině finanční krach, protože Hans Noll již nesměl kvůli původu své ženy provozovat lékárnu. Manželé se proto po vzájemné dohodě rozvedli. V roce 1942 se Hansi Nollovi podařilo pronajmout lékárnu Lessing v Chemnitzu. V této době byla Magdalena Noll nuceně odvedena na pracovní úřad v severních Čechách. Počátkem roku 1945 byla zatčena a odvezena do Terezína. Přežila. Magdalena a Hans Nollovi se v létě 1945 znovu vzali a zbytek života strávili v Karl-Marx-Stadtu.

Kmotr: Chaim Noll

Kameny úrazu pro Bernharda Kamnitzera, Rosalii Kamnitzerovou, Harryho Kamnitzera, Johannu Kamnitzerovou, Egona Bergera, Benna Bergera

Rodina Kamnitzerů pocházela ze Západního Pruska. Bernhard Kamnitzer žil v Chemnitzu od podzimu 1907 a pracoval jako obchodní cestující pro továrnu na punčochové zboží Maxe Bergera. V polovině dvacátých let se do Chemnitzu přestěhovala také jeho ovdovělá matka Rosalie Kamnitzerová a sourozenci Johanna a Harry. Od té doby žili na Kaßbergu. Na začátku roku 1932 založil Bernhard Kamnitzer vlastní firmu Maxonia Wirkwaren GmbH. Převzetí moci nacisty znamenalo pro rodinu pronásledování a vyhlazení. Bernhard Kamnitzer nedokázal zabránit zrušení své firmy. Počátkem roku 1940 se oženil s rozvedenou Judith Paretzkinovou, která krátce nato emigrovala do USA. Jeho pokus o emigraci do Palestiny ztroskotal. Od té doby musel žít se svou 81letou matkou a sourozenci ve stísněných podmínkách v "židovském domě" na Friedrichstrasse 5. V roce 1940 se mu podařilo dostat se do Německa. Odtud byli v květnu a září 1942 deportováni do vyhlazovacích táborů na východě.

Bratři Benno a Egon Bergerovi přišli o matku v Lipsku v roce 1935. Polosirotci pak žili u svých tet v Chemnitzu. Benna se ujali manželé Nussbergovi, kteří rovněž bydleli na Barbarossastrasse 55. Egon žil u manželů Avramovičových. Benno Berger a jeho pětičlenná pěstounská rodina byli 28. října 1938 deportováni do Polska a později zavražděni v "Generalgouvernementu". Egon Berger byl naopak zachráněn s pomocí "Kindertransportu" v létě 1939 a až do své smrti žil v Anglii.

Kmotři:
Rosalie Kamnitzer - partner licence Vollkasko-Massivhaus Chemnitz GmbH Town & Country
Johanna Kamnitzer - Beate Legler
Bernhard Kamnitzer - Dr. Carsten Czenkusch a Marion Czenkuschová
Harry Kamnitzer - Matthias Legler
Benno Berger - Martina Lange
Egon Emanuel Berger - Kerstin Hermann-Nitz

Kameny úrazu pro Hermanna Broda a Rosu Brodovou

Velkoobchodník s vejci Hermann Brod pocházel z Mariampolu (dnes Ukrajina). Do roku 1907 žil se svou ženou Rosou, rozenou Silberbergovou, v Lipsku. Manželé měli tři dcery: Idu, Jenny a Ruth. Brodův obchod s potravinami byl také postižen národněsocialistickým bojkotem Židů 1. dubna 1933. Manželé se proto rozhodli vzdát se obchodu a opustit zemi. Na podzim 1936 emigrovali do Barcelony. Nakonec se však manželé rozhodli žít na jihu Francie. Jejich nový začátek tam však nebyl pod dobrou hvězdou. Rosa Brodová zemřela "za tragických okolností" 5. dubna 1937 v Luchonu, jak napsal její manžel v nekrologu pro "Jüdische Zeitung für Mittelsachsen". Byla pohřbena na hřbitově v Toulouse. Hermann Brod žil nadále ve Francii.

Godparents: Dr. Peter Rheinbay a Barbara Rheinbay (Düsseldorf)

Kámen úrazu pro Oscara Lichtensteina

Obchodník Oscar Lichtenstein se narodil v Preußisch Eylau (Východní Prusko). Od roku 1892 žil v Chemnitzu. V roce 1895 založil velkoobchod s látkovými rukavicemi. V srpnu 1897 se Lichtenstein v Posenu oženil s Clarou Wollenbergovou. V letech 1900 až 1908 se jim narodily čtyři děti: Agnes, Fritz, Hans a Käte. Clara Lichtensteinová zemřela 30. dubna 1936 a byla pohřbena na židovském hřbitově. Lichtenstein byl následně nucen vzdát se svého podniku i domu kvůli bojkotovým opatřením nacistů. Nakonec bydlel v "židovském domě" na Apollostrasse 18, odkud byl vdovec 7. a 8. září 1942 deportován do Terezína. Podle pamětníků tam Oscar Lichtenstein zemřel 2. října 1942 hladem.

Sponzor: Spolek přátel židovské obce v Chemnitz

Kameny úrazu Gustava Glasera a Marthy Pauly Glaserové

Obchodní zástupce Gustav Glaser se narodil 8. března 1889 v Lindenbergu u Berlína. Ve dvacátých letech se přestěhoval do Siegmar-Schönau. V roce 1928 se Glaser oženil s technickou kreslířkou Marthou Paulou Leißnerovou, která pocházela z protestantské rodiny továrníka. Nacistický převrat měl důsledky i pro tento pár. Glaser již nesměl pracovat jako obchodní zástupce. Museli se vzdát svého bytu v Schönau a byli ubytováni u bývalého továrníka H. Sussmanna. Koncem roku 1944 se museli přestěhovat do "židovského domu" v centru města. Odtud měl být Glaser 14. února 1945 deportován do Terezína. V obavách z "nejisté budoucnosti" se před deportací otrávil. Jeho žena ho následovala na smrt.

Kmotři: MUDr:
Gustav Glaser - Katharina Kästel-Sasseová a žáci Montessori školy Chemnitz.
Martha Paula Glasserová - Silvia a Florian Zieschovi

Kámen úrazu pro Tobiase Blausteina

Účetní Tobias Blaustein se narodil 28. listopadu 1896 ve Skalat (Rakousko-Polsko). Jeho rodiče žili od roku 1907 v Chemnitz. Později si našli vhodný byt v domě na Jakobstrasse 8. Ten patřil rodině Zweinigerů, která vlastnila taneční sál v sousedním domě. Mezi Tobiasem Blausteinem a Arthurem Zweinigerem vzniklo celoživotní přátelství. Na jaře roku 1926 se Tobias Blaustein oženil se švadlenou Elisabeth Lentzschovou. Manželé měli tři děti: Eleonoru, Ericha a Hannu. V té době si Blaustein našel práci jako první účetní ve známém obchodním domě Leonharda Tietze. Nacistický převrat měl důsledky i pro Blausteinovu rodinu. Blaustein měl být 28. října 1938 zatčen v rámci "akce Polsko". Arthur Zweiniger ho však dokázal varovat. O několik dní později, během listopadového pogromu, byl vzat do "ochranné vazby" a deportován do Buchenwaldu. Po začátku války byl Blaustein v prosinci 1939 znovu zatčen jako osoba bez státní příslušnosti. Když se to Zweiniger dozvěděl, lobboval na gestapu za jeho propuštění. Byl propuštěn pod podmínkou, že Blaustein do týdne opustí město. Díky Zweinigerovu zprostředkování mohl být Blaustein v lednu 1940 deportován do Bielefeldu. Dne 20. února 1945 byl deportován do Terezína. Přežil. Tobias Blaustein zemřel 28. února 1993 v židovském domově důchodců ve Frankfurtu nad Mohanem.

Sponzor: Katrin Zweiniger