Položení základního kamene 14. června 2023

Kámen úrazu pro Siegfrieda Lässiga

Siegfried Lässig byl jedním z antifašistů z Chemnitz, kteří byli systematicky pronásledováni nacistickým režimem a téměř nepřetržitě vězněni v letech 1933 až 1945. Po odysee vězeními a koncentračními tábory byl v březnu 1945 osvobozen Rudou armádou v pobočce koncentračního tábora Stutthof a vrátil se do Chemnitz.
Slavnostní ceremoniál doprovodí svým programem žáci střední školy Montessori v Chemnitz, kteří se také ujali sponzorství kamene. Přítomné přivítá starostka pro školství, sociální věci, mládež, kulturu a sport Dagmar Ruscheinsky a o životopisu vyznamenaného promluví Enrico Hilbert, předseda VVN-BdA Chemnitz.

Sponzoři: Žáci střední školy Montessori v Chemnitz.

Kameny úrazu pro Davida Josefa, Gitel, Maxe, Kláru, Leopolda a Adélu Bauerovy

Hodinářský živnostník David Josef Bauer a jeho žena Gitel Bauerová, rozená Weingastová, byli v říjnu 1938 zatčeni a spolu se svými dvěma mladšími dětmi Maxem Bauerem a Klárou Bauerovou, rozenou Marguliesovou, deportováni do Polska, kde od července 1941 žili v tarnopolském ghettu. Jejich dcera Klara jako jediná přežila a v roce 1949 emigrovala do USA. Leopold Bauer, nejstarší syn, vstoupil v roce 1931 do Německé socialistické strany práce a později do KPD. V roce 1933 emigroval do Francie, přežil internaci a později věznění ve Švýcarsku a v roce 1945 se vrátil do Německa. Jeho dceři Adéle Bauerové, provdané Haldane, se podařilo emigrovat do Šanghaje a odtud v roce 1947 do USA.
Vedle dalších potomků rodiny přijede z USA na položení Kamenů úrazu i syn Adély Bauerové David Haldane s dcerou. Položení kamenů doprovodí krátkým programem žáci Gymnázia Georgius Agricola.

Sponzoři: Franziska Plickat, Kollektiv 58, Michael Müller, Gymnázium Georgius-Agricola, Susanna Herzog, Julia Plickat a Gayle Schreiber Margulies.

Kámen úrazu pro Maxe a Martu Tebrichovy

Pod tlakem národních socialistů byl lékárník Max Tebrich v roce 1936 nucen vzdát se lékárny Rosen, kterou vedl v Chemnitz, a opustit město spolu se svou ženou Martou Tebrichovou, rozenou Heinemannovou. V Berlíně byli manželé nejprve nuceni přestěhovat se v listopadu 1942 do židovského domova důchodců, odkud byli o několik dní později deportováni do Terezína.

Sponzoři: Beate a Dr. Bernd Fladeovi, Stephan Lazarides

Kámen úrazu pro Elisabeth Chalybäusovou

Elisabeth Chalybäusová, která pracovala jako soukromá učitelka, byla v létě 1921 kvůli zhoršení svého duševního zdraví několikrát převezena do psychiatrické léčebny v Hilbersdorfu a nakonec byla v dubnu 1922 převezena do sanatoria a domova důchodců v Zschadraßu. Zde zůstala až do 8. srpna 1940, kdy byla spolu s dalšími 89 pacienty převezena do vražedného centra Pirna-Sonnenstein a zavražděna.

Kmotři: Mgr: Rodiče: Gerhard Schwindt, Hans-Martin Schwindt a Dorothea Spechtová.

Kameny úrazu pro Wolf, Regina, Hertha, Herbert, Erich Joseph

Obchodník Wolf Joseph, majitel firmy specializující se na čalounické látky a záclony, měl se svou ženou Reginou Joseph, rozenou Krotoschin, čtyři děti. Po jejich rozvodu se nejstarší dcera Hertha Richterová, rozená Josephová, vrátila k rodičům do Agricolastrasse, zatímco její dva synové emigrovali do Palestiny. V červenci 1942 byla deportována na Východ. Jejich syn Herbert Joseph založil vlastní firmu se sídlem v Chemnitz, kterou byl po svém zatčení v roce 1938 nucen prodat. Zemřel v koncentračním táboře Buchenwald v prosinci 1941. Jeho syn Erich Karl Joseph byl během pogromů 12. listopadu 1938 vzat do "ochranné vazby" a později byl převezen do Sachsenhausenu, Dachau a nakonec do Buchenwaldu, kde zemřel v srpnu 1941. Pouze jeho dceři Else se podařilo v roce 1939 emigrovat do Anglie.
Rodiče nakonec žili v "židovském domě" na Agricolastrasse 9, kde matka v březnu 1940 zemřela v důsledku tragické nehody v domácnosti. Těžce postižený vdovec Wolf Joseph žil naposledy v židovském domově důchodců na Antonplatzu, kde zemřel v říjnu 1942.

Kmotři: Josef Wolf, rodina Wolfova, se narodil v roce 1914 v Praze: Mike Wirrig, Susanne Stelzerová, Ilka Langeová, Ulrike Riethmüllerová a Thomas Wabst, soukromě.

Kameny úrazu pro Hermanna, Gertrudu a Ruth Goldschmidtovi

Židovský obchodník Hermann Goldschmidt konvertoval v roce 1906 k protestantismu, ale kvůli svému židovskému původu musel v době nacismu snášet nesčetná ponížení. Jeho manželka Gertrud Goldschmidtová, rozená Zwickerová, a jejich dcera Ruth Goldschmidtová jen s velkými obtížemi dokázaly v roce 1939 zorganizovat jeho pohřeb na městském hřbitově v Chemnitz. Dcera Ruth byla v roce 1944 jako poloviční Židovka povolána na nucené práce. Matka s dcerou na konci války jen o vlásek unikly deportaci, ale v noci z 5. na 6. března 1945 přišly při bombardování o veškerý majetek.

Kmotři: Jakobi-Kreuz Chemnitz, Mike Wirrig.

Kámen úrazu pro Elisabeth Moniku Hechtovou

Elisabeth Monika Hechtová byla jedním z dětí, které se staly obětí nacionálně socialistické "eutanazie". Tělesně postižená od narození byla na základě oznámení kliniky zdravotním úřadům přijata na "dětské oddělení" v Brandenburgu-Gördenu, kde zemřela ve věku pouhých čtyř měsíců.

Sponzor: rodina Wollmannova

Kameny úrazu pro Sally, Annu a Ruth Gliksmanovy

Sally Gliksmanová, vyučená krejčová a od roku 1926 majitelka obchodu s pánskými oděvy v Chemnitz, podporovala po nástupu národních socialistů k moci chemnitzské antifašisty. Po listopadových pogromech emigroval do Belgie; jeho žena Anna Gliksmanová, rozená Freierová, ho po krátké době následovala i s dcerou Ruth Gliksmanovou. Tam byla rodina v prosinci 1943, v době okupace Belgie německým wehrmachtem, zatčena a v lednu 1944 deportována do Osvětimi. Sally Gliksmanová přežila tábor i pochod smrti v roce 1945. V září 1945 se vrátila do Chemnitz, kde se znovu připojila k židovské obci a začala působit v jejím představenstvu. Jeho žena a dcera byly zavražděny v Osvětimi.

Kmotři: Mgr: Raimund Köhnen, Manuela Köhnen, Oberschule Am Flughafen

Kámen úrazu pro Emila Wallnera

Chemnitzský antifašista Emil Wallner působil jako člen KPD v elektrárně Chemnitz, kde byl zaměstnán jako zámečník. Poté, co byl v roce 1933 bez výpovědi propuštěn za práci pro Revoluční odborovou opozici, byl v roce 1935 zatčen za ilegální práci pro zakázanou KPD. Vyšší zemský soud v Drážďanech ho odsoudil ke dvěma letům a deseti měsícům vězení za "přípravu velezrady". Těžké týrání, kterému byl během věznění vystaven, vedlo v květnu 1937 k jeho smrti.

Sponzor: Christian Seeling

Kámen úrazu pro Julia Strauße

Úspěšný podnikatel Julius Strauß byl jedním z židovských vojáků, kteří bojovali v první světové válce. Po předčasné smrti manželky se vdovec se svými dvěma syny přestěhoval do Heimgartenu 100. Dne 7. září 1935 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Sachsenburg. Po krátkém propuštění byl 10. listopadu 1938 znovu zatčen a převezen do Buchenwaldu. Propuštěn byl 1. prosince pod podmínkou, že opustí Německo. Ani ve Francii však neunikl teroru režimu a po zatčení v srpnu 1942 byl deportován do Osvětimi a zavražděn.

Sponzoři: soukromník

Kámen úrazu pro Huldu Hedwigu Heinke, rozenou Felberovou

Hulda Hedwig Heinkeová, rozená Felberová, vyrůstala v Eubě s pěti sourozenci a rodiče ji vychovávali v evangelicko-luteránské tradici. Po svatbě s Ernstem Heinke se bezdětný pár přestěhoval do Chemnitz. Ve svých 45 letech byla kvůli zhoršující se progresivní poruše nervového systému přijata do městské psychiatrické léčebny Chemnitz-Hilbersdorf, odkud byla krátce nato převezena do státního sanatoria a domova důchodců v Zschadrassu. Dne 10. července 1940 byla Hedwig Heinkeová v rámci "Akce T4" převezena do vražedného centra Pirna-Sonnenstein, kde byla pravděpodobně ještě téhož dne zavražděna plynem.

Sponzoři: Angela a Frank Hohausovi