Položení základního kamene 6. května 2021

Kameny úrazu pro Marianne a Rolanda Rotsteinovy

Rodina Rotsteinových žila s pěti dětmi v malém bytě na Sonnenbergu. Na této adrese již stojí Kámen úrazu pro otce Jankela Rotsteina, který zemřel v září 1942 ve varšavském ghettu hladem. Nejstarší dcera Marianne Rotsteinová musela pracovat v různých židovských pracovních táborech a v roce 1944 byla deportována do Terezína. Její bratr Roland Rotstein byl spolu se svým bratrem Siegmundem Rotsteinem 13. února 1945 rovněž deportován do Terezína. Sourozenci přežili ghetto i tyfovou epidemii, která tam vypukla. Do Chemnitzu se vrátili 9. června 1945. Marianne Rotsteinová poté emigrovala do USA. Roland Rotstein později žil v Dolním Sasku a Berlíně.

Kmotra: Marion Rotsteinová

Kámen úrazu pro Lea Sondera

Zita a Leo Sonderovi byli 8. září 1942 deportováni do terezínského ghetta a 29. ledna 1943 převezeni do Osvětimi. Na adrese Zschopauer Straße 74 se již nachází Kámen úrazu pro Zitu Sonderovou, která krátce po příjezdu zemřela. Leo Sonder Osvětim přežil a v červnu 1945 se spolu se svým synem Justinem vrátil do Chemnitz.

Sponzor: Kerstin Claus

Kámen úrazu pro Adolfa Wilhelmiho

Pronásledování Adolfa Wilhelmiho začalo dávno předtím, než se v roce 1933 chopili moci národní socialisté. Nejprve byl v prosinci 1932 odsouzen okresním soudem v Chemnitz k pokutě 50 říšských marek za homosexuální styky. Následovaly další rozsudky a věznění, mimo jiné v Budyšíně, Plauen, Zwickau a Siegburgu. Po odpykání celého trestu nebyl Adolf Wilhelmi propuštěn, ale v květnu 1942 deportován do koncentračního tábora Buchenwald u Výmaru. V červenci téhož roku byl deportován do koncentračního tábora Dachau u Mnichova, kde byl 26. srpna 1942 zavražděn.

Sponzoři: Svaz 90 / Okresní sdružení Zelených Chemnitz

Kameny úrazu pro Maxe Meschulima Negera, Charlottu Negerovou a Siegfrieda Negera

Obchodník Max Meschulim Neger, který pocházel z Ukrajiny, založil ve 20. letech 20. století malou továrnu na punčochové zboží. Jako polský občan byl spolu se svou ženou Charlottou Negerovou a synem Siegfriedem Negerem 28. října 1938 deportován do Polska. Usadili se ve městě Lemberg (Lwów). Po obsazení Lembergu německým wehrmachtem 30. června 1941 se stopa rodiny ztratila. Téměř všichni lvovští Židé byli v následujících letech vyvražděni ve lvovském sběrném táboře zřízeném nacisty - pravděpodobně včetně rodiny Negerových.

Kmotři: Mgr: Karla Müllerová, Martin Niemann, žáci a učitelé gymnázia Georgius Agricola.

Kameny úrazu pro Marka Muszkatblatta a Tylu Muszkatblattovou

Marek Muszkatblat byl Žid ruského původu a měl polské občanství. Brzy se stal politicky aktivním, v roce 1929 vstoupil do KPD. Kvůli své komunistické činnosti byl Marek Muszkatblat 20. dubna 1932 exmatrikulován vedením lipské univerzity. V březnu 1933 Marek Muszkatblat emigroval do Francie, kde se seznámil se svou budoucí manželkou Tylou Wajdenbaumovou, provdanou Muszkatblatt. Po uzavření příměří v Compiègne 22. června 1940 se manželé zapojili do francouzského odboje, hnutí odporu. Oba byli nezávisle na sobě zatčeni a odvezeni do sběrného tábora Drancy, odkud byli deportováni do vyhlazovacího tábora Osvětim.

Sponzoři: Steffen Vogel a Beate Resselová.

Kameny úrazu pro Jacoba Metsche, Jenny Metschovou a Wernera Ludwiga Metsche

Jacob Metsch byl vedoucím oddělení v obchodních domech H. & C. Tietz, kde měl na starosti kožené, psací a galanterní zboží. Dne 28. července 1919 se oženil s Jenny Kupferbergovou. Manželé Metschovi měli dva syny: Heinze Bernharda a Wernera Ludwiga. Rodina bydlela na Pornitzstraße 1 až do roku 1936, kdy si našla nový domov na Kapellenbergu na Stollberger Straße 39. Dne 15. dubna 1942 byli manželé nuceni přestěhovat se do "židovského domu" na Apollostrasse 18. V roce 1942 se manželé přestěhovali do "židovského domu" na Apollostrasse 18. Dne 10. května 1942 byli Jenny a Jacob Metschovi deportováni do ghetta Belzyce u Lublinu a zavražděni. Dne 27. února 1943 byl Werner Ludwig Metsch - společně s Justinem Sonderem - deportován přes tábor Hellerberg u Drážďan do Osvětimi a tam zavražděn. Bernhardovi se podařilo v dubnu 1939 emigrovat do Anglie.

Kmotři: Susen Döbeltová, Astrid Güntherová a Stephan Nobis, Peer Fiedler.

Kameny úrazu pro Franze Philippa Schreibera, Charlottu Schreiberovou a Veru Schreiberovou

Franz Philipp Schreiber patřil k dlouholeté židovské rodině továrníků v Chemnitzu. "Bojkot Židů" ze strany národních socialistů zasáhl firmu Seidler & Schreiber plnou silou. Tkalcovna byla v březnu 1939 uzavřena. Franz Philipp Schreiber si uvědomoval nebezpečí, které jeho rodině hrozilo ze strany nacistického státu. Jeho synové Konrad a Klaus byli odvezeni do Anglie. Dne 20. července 1939 emigrovali Franz a Charlotte Schreiberovi s dcerou Verou Schreiberovou do Francie. Několik týdnů po příjezdu do Paříže byli zatčeni. 19. května 1940 se jim podařilo uprchnout do Nice. Svou desetiletou dceru Veru vzali do bezpečí do nedalekého kláštera. V roce 1944 byli Franz a Charlotte Schreiberovi objeveni v ilegalitě a spolu s dcerou Verou posláni do sběrného tábora Drancy. Odtud byli 27. března 1944 deportováni do Osvětimi a zavražděni.

Sponzoři: Sponzoři: Přátelé Průmyslového muzea, Tina a Martin Böhringerovi, Andreas Nitschke.

Kameny úrazu pro Elsu Hauptmannovou, Marianne Hauptmannovou a Helgu Hauptmannovou

10. května 1942 byla Elsa Hauptmannová spolu s více než tisícovkou Židů ze středního Německa deportována do ghetta Belzyce u Lublinu, kde byla v následujících týdnech zavražděna. Jejím dvěma dcerám Marianně Hauptmannové a Helze Hauptmannové se podařilo před nacisty uprchnout. Marianne Hauptmannová emigrovala v roce 1939 do Anglie, Helga Hauptmannová do Šanghaje. Obě dcery se koncem čtyřicátých let přestěhovaly do USA.

Kmotr: Dr. Hans-Joachim Kandler

Kameny úrazu pro Arthura Siglera a Hedwigu Siglerovou

Arthur Sigler byl během listopadových pogromů v roce 1938 zatčen a deportován do Buchenwaldu. Ihned po návratu souhlasil podnikatel s "prodejem" své továrny na punčochy. O několik měsíců později byl opět zatčen a dlouhou dobu držen ve vězení na Kaßbergu. Mezitím se Arthurovi a Hedvice Siglerovým podařilo včas dostat své dvě děti do bezpečí v Kindertransportu do Londýna. Oni sami byli 13. července 1942 deportováni "na Východ", jak stálo v deportačním seznamu gestapa, a zavražděni.

Kmotři: Eva Maria Josigerová, Franziska Schubertová a Robert Meier

Kameny úrazu pro Heinricha Hochherra, Dr. Margot Hochherrovou a Suzannu Carolu Hochherrovou

Na začátku roku 1936 se do Chemnitz přestěhovala zubní lékařka Dr. Margot Bähr. Začala pracovat jako zubní technička u židovského zubaře Hanse Steina. Dr. Margot Bährová bydlela zpočátku jako podnájemnice na Friedrichstrasse 17, poté si našla pokoj na Barbarossastrasse 39. V říjnu 1938 se provdala za Heinricha Hochherra, syna tabákového továrníka z Heidelbergu. Následujícího roku se jim narodila dcera Suzanna Carola. Aby mohla nadále vykonávat své povolání, uprchla doktorka Margot Hochherrová s rodinou do Holandska. Když Wehrmacht v květnu 1940 Holandsko obsadil, byli krátce nato zatčeni a deportováni do tranzitního tábora Westerbork. Odtud byla rodina 15. července 1942 pod velením "východopruské pracovní služby" deportována do vyhlazovacího tábora v Osvětimi a později zavražděna.

Sponzor: Dr. Christian Flade

Kámen úrazu pro Marthu Helene Nestlerovou

Martha Helene Nestlerová, rozená Bachmannová, byla jednou z mnoha lidí, kteří byli nacistickým státem diskriminováni kvůli duševní nemoci nebo postižení a zavražděni v jednom z center "eutanazie". V roce 1931 byla pacientkou psychiatrické léčebny v Chemnitzu. Dne 3. května 1932 byla Helene Nestlerová na popud svého manžela přijata do sanatoria a pečovatelského domu Zschadraß. Byla jednou z prvních pacientek, které byly 8. srpna 1940 převezeny do vražedného střediska Sonnenstein ke zplynování v hromadném transportu ("Aktion T4") a s největší pravděpodobností byly téhož dne zavražděny.

Kmotra: Renate Baldyga

Kámen úrazu pro Maxe Antona Schustera

Komunista Max Anton Schuster patřil k odbojové skupině v Chemnitz. Na podzim roku 1944 byl zrazen a zatčen. Byl vyslýchán gestapem a ve vězení na Kaßbergu. Dne 1. prosince 1944 byl Max Schuster spolu s dalšími pěti lidmi (včetně Waltera Maleckého) převezen železničním transportem ze státní policejní stanice Chemnitz do koncentračního tábora Flossenbürg. O několik dní později byli vězni převezeni do Litoměřic. Zde se od 25. března 1944 nacházel největší podtábor koncentračního tábora Flossenbürg. Fyzicky oslabení vězni byli dozorci SS týráni k smrti nedostatečnou výživou a téměř žádnou lékařskou péčí. Patřil k nim i Max Schuster, který zemřel 3. ledna 1945.

Sponzor: ver.di Okres Sasko západ-východ-jih

Kameny úrazu Salomona Kupfermünze a Rachely Kupfermünzové

Početná rodina Salomona Kupfermünze a Rachely Kupfermünzové, rozené Zmigrodové, bydlela v osmipokojovém bytě na Innere Klosterstraße 10. Jedna místnost sloužila jako kancelář pro obchod s punčochovým zbožím a textilem. Uprostřed velké hospodářské krize však musel Salomon Kupfermünz své podnikání ukončit. Manželé se z této rány osudu nedokázali vzpamatovat. Převzetí moci národními socialisty posílilo jejich odhodlání opustit zemi. Zda celá rodina v srpnu 1933 emigrovala do Francie, se zatím nepodařilo zjistit. Vzhledem k tamnímu zákonu, podle kterého museli všichni cizinci bez zaměstnání Francii opět opustit, se manželé přestěhovali do Polska. Od té doby žili v Bendzinu. Na začátku války žilo ve městě téměř 25 000 Židů, kteří později museli "dožít" v ghettu. Ghetto bylo nacistickými okupanty vyklizeno v létě 1943. Salomon Kupfermünz byl v této době zabit. Rachela Kupfermünzová byla deportována do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, kde byla v roce 1944 zavražděna.

Kmotři: Hans-Joachim Strauß, žáci a učitelé Montessori školy Chemnitz.